Blog Fanoušků: Návštěva milánského derby

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

S chlapama jednou padla řeč na to, že bychom po návštěvách Baníku a Staré Bělé hrající I.A. třídu mohli navštívit i nějaký věhlasnější zápas. Francouzské Euro navíc bylo taky téměř před rokem, takže zde byla opravdu chuť na něco velkého. Volba padla na dnes již legendární stadion San Siro. Po zhlédnutí termínové listiny nás zaujal jeden zápas. Derby della Madonnina. Termín vycházel akorát na Velikonoční svátky, takže jsme dlouho neváhali, koupili online lístky a v počtu čtyř kusů jsme vyrazili. Po noční, dvanácti hodinové, 1200 km dlouhé, ale klidné cestě jsme parkovali hned vedle stadionu (20 eur). Zápas sice začínal až v 12:30, ale už v devět hodin bylo kolem stadiónu docela dost rušno. Bylo zde docela dost příznivců obou celků a také různé fanouškovské skupiny. Potkali jsme např. skupinu Inter Club Albania a další. Chybět samozřejmě nemohlo velké množství oficiálních i neoficiálních fanshopů, stánku s občerstvením a dalšími suvenýry. 


Po prohlídce stadionu zvenčí jsme si i my zakoupili pár kousků z klubové módy na památku, občerstvili se (čtyři pivka jak jinak než za 20 eur – asi mají jednotné ceny :-) ) a pomalu jsme šli stát frontu k bráně číslo deset. Vše šlo rychle, bez problémů a celkově bylo v okolí stadionu jen několik acabů a adekvátní množství pořadatelů na rozdíl od českých manévrů. Tady bych chtěl ještě napsat jednu vsuvku. Ve fanshopech prodávali vlajky umístěné na tyči a při vstupu na stadion byli fans nuceni vlajku kvůli délce tyče vyhodit nebo nechat zkrátit. Kdo tedy nechtěl zakoupenou vlajku z pochopitelných důvodů vyhodit, tak mu u vchodu přítomný policista ve vycházkové uniformě  tyčku malým kapesním nožíkem s pilkou (!), asi o 15 cm zkrátil. Asi jsem nepochopil italský systém, ale na stadion jsme vešli u věže číslo osm a zamířili jsme si to logicky i podle ukazatelů k věži jedenáct, kde jsme se měli dostat do sektoru 305. Kousek před věží byl zátaras a ochranka, která nám sdělila, že musíme jít na druhou stranu, takže kompletně celý stadion obejít.

Na místa jsme se dostali téměř hodinu před zápasem. Už v tuto dobu mohlo být na svých místech dobrých 20 000 fanoušků a další stále přibývali. Zde musím podotknout, že místa k sezení byla velmi těsná, bylo zde málo prostoru pro nohy, nedostatek občerstvení a především toalet ve věži. Na druhou stranu jsem to vzhledem ke stáří, potažmo kapacitě stadionu tak trochu tušil. I když jsme seděli v nejvyšším prstenci na slavné Curva Sud, výhled na hřiště byl velmi dobrý a ještě lepší byl celkový pohled na stadion. Navíc jsme byli jen několik metrů nad hlavním kotlem AC, takže o zábavu bylo postaráno.

Po chvíli začali nastupovat hráči AC a potom Interu na předzápasovou rozcvičku a už při nástupu byly oba kotle velmi aktivní a navzájem se přehlušovali jak fanděním, tak i urážkami. Především jsme si oblíbili velmi chytlavý pokřik Olé ole ole olééé Inteeeer Merdaaa, při kterém jak ultras, tak normálové projevovali fanatičnost, jako fans Baníku při J*bat Opavu!. Nástup hráčů ozdobilo mohutné a hodně vydařené choreo Interu, doplněné modrým a černým kouřem a samozřejmě i  choreo příznivců AC, které jsem viděl až později na fotkách. 

VIDEO

Jenom doplním, že návštěvnost tohoto zápasu byla 78328 lidí, takže byl téměř plný dům. Celkově bylo fandění na velmi dobré úrovni a kromě několika hluchých míst se (pro mě jich bylo překvapivě málo) fandilo celý zápas. Asi pět minut po začátku druhé poloviny přišla černá kouřová clona, tentokrát několik metrů pod námi, takže v následujících pěti minutách jsme toho z fotbalu moc neměli (Kdo není zčuchaný..). Téměř po celý zápas mával kotel AC docela slušným počtem vlajek.


A teď k fotbalu. V 36. minutě Candreva po velmi přesném centru přehodil Donnarummu a dal branku na 1:0. Ve 44. minutě zvyšoval kapitán Icardi z povedené akce na 2:0 a s AC to vypadalo bledě. To nejlepší však mělo přijít až nakonec utkání. V 83. minutě snížil krásným gólem Romagnoli a konečně tak nastartoval jak svůj tým, tak i fanoušky AC, kterým nálada z předváděného výkonu klesala. Závěrečný tlak se stupňoval, naopak Inter začal hru zdržovat a kouskovat, kvůli čemuž se i prodloužený čas prodloužil z pěti na osm minut. Před poslední akcí AC zahodili Interisté šanci na zvýšení skóre. Z protiútoku pak AC získalo rohový kop - poslední akci utkání. Míč proletěl až k zadní tyči, kde číhal Zapata a dokázal protlačit míč kousek za brankovou čáru. Platil nebo ne??? Po několika sekundách napětí sektor pod námi expolodoval, protože rozhodčímu na hodinkách goal line technology ukázala, že míč byl za čárou. Šílené. Oslavy gólu a tím zisku jednoho bodu byly ještě potuplovány italskou vášnivostí. Ještě nějakých patnáct minut po děkovačce celá Curva Sud zpívala a slavila. 


Po úplném konci jsme se pomalu odebrali k autu a odjeli jsme na 10 km vzdálený hotel. K večeru jsme prozkoumali okolí hotelu a samozřejmě padla nějaká láhev a pivka. V neděli ráno po snídani jsme navštívili nádherné centrum města se skvostnou katedrálou Duomo di Milano a obchodní pasáží Galleria Vittorio Emanuelle II. Na zpáteční cestě jsme ještě přibrzdili na oběd u Lago di Garda a ve dvě hodiny ráno (posledních 160 km na dojezdové kolo) jsme byli doma v Ostravě.


Celkově hodnotím zápas, atmosféru i stadion 9/10, byl to doopravdy skvělý zážitek a jak návštěvu stadionu, tak i Milána můžu jenom doporučit. Tak snad někdy zase příště zdar.

Závěrem bych ještě chtěl přidat, že před zápasem jsme úplně náhodou potkali dva fans s tričkem Gieksa Baník s kterými jsme se dali do řeči. Kluci nám řekli, že je přes cestovku vyšel zápas na 3500.  Nás to všechno vyšlo na nějakých 6500, ale proti gustu…. 

Autor: Blog