Britská nemoc – Československo před rokem 1989

Problém fotbalového chuligánství se nevyhýbal ani tehdejšímu Československu. Výtržnosti spojené se sportovními akcemi, obzvláště s fotbalem, byly běžné na našem území již na začátku 20. století! Ovšem jednalo se o zcela jiný typ násilí, než jaký se děje dnes. Fotbaloví fanoušci častovali vulgárními výrazy rozhodčí, hráče soupeře, pořadatelskou službu a jiné diváky. Na přelomu 19. a 20. století můžeme registrovat také první rozmíšky mezi návštěvníky fotbalových utkání.

Nejednalo se však o závažnější provinění, pouze o menší strkanice, které někdy přerostly v drobné potyčky, které byly přímými reakcemi na dění na hřišti. Po nástupu totalitního režimu k moci ve čtyřicátých letech 20. století sloužilo dění v ochozech k vymezení se proti vládnoucí moci nebo také k ventilaci projevů lokálního a regionálního patriotismu.

Jiná situace nastala na mezinárodním poli. Diváci, kteří navíc nemohli navštěvovat utkání v zahraničí, jelikož jim bylo znemožněno cestovat, především západním směrem, byli relativně umírnění a náznaky „lidového nepřátelství“ vůči SSSR byly ventilovány hlavně v hokeji.

Důležitým mezníkem pro fotbalové výtržníky se stal nástup Gustáva Husáka do funkce v roce 1975 a následné období tzv. normalizace. V této etapě českých dějin se „emancipovala“ část české mládeže, především z dělnických profesí, která se stala imunní vůči komunistické propagandě, avšak zároveň nebyla schopna protirežimnímu protestu, a tak hledala útočiště právě k přimknutí se k fotbalovým klubům, kde si vybíjela svoji frustraci. Na zápasech první československé fotbalové ligy docházelo čím dál častěji k menším či větším excesům, hlavně v utkáních týmů z našich největších měst – Prahy, Brna, Ostravy a Olomouce.

Přestože existovala tvrdá cenzura, deník Rudé právo tu a tam přinesl reportáže právě o setkání radikálních příznivců fotbalových klubů. V jednom z výtisků této tiskoviny byly docela zevrubně popsány události z konce osmdesátých let ze zápasu Baníku Ostrava se Sigmou Olomouc, hraném v hanácké metropoli. Jinak měly být všechny fotbalové excesy tvrdě cenzurovány a redakce novin byly pod dohledem stranického aparátu. Vrcholní představitelé moci si totiž nepřáli, aby byla republika spojována s nešvary, které jsou charakteristické pro kapitalistický „Západ“. Proto bezpečnostní složky velice rázně zakročily proti jakémukoli porušování veřejného pořádku.

Výrazným momentem pro vývoj chuligánství v totalitním Československu se stal incident z června 1985. Shodou okolností k němu došlo jen několik týdnů po tragédii na Heyselově stadiónu v Bruselu. Fanoušci Sparty Praha tehdy cestovali na zápas do Banské Bystrice. V návalu opilosti zdemolovali několik vagónů vlakové soupravy, obtěžovali a bili i další spolucestující a dokonce se pokusili vyhodit z vlaku osamělou průvodčí. Škodu vyčíslili pracovníci Československých drah na půl milionu korun.

Sparťané a jejich řádění ve vlaku se stalo vzorem pro vznikající subkulturu hooligans v Československu. Představitelé státu se začali detailně případem zabývat, zvolili si tento incident jako jakýsi precedens a rozhodli se ukázat, že nehodlají v českém, potažmo československém fotbale, podobné záležitosti tolerovat. Po této události bylo uvězněno třicet fanoušků a začala se podnikat první opatření proti fotbalovému násilí na českých stadionech. Na všech stadionech první ligy vznikly oddělené sektory pro fanoušky hostujícího mužstva. Pořadatelé fotbalových zápasů dostali pravomoc kontrolovat (šacovat) diváky při vstupu do hlediště. Další opatření se vztahovalo ke konzumaci alkoholických nápojů. V útrobách stadionu se mělo prodávat pouze pivo s nižším obsahem alkoholu.

Nechtěným přispěním k rozvoji chuligánské scény se stal film režiséra Karla Smyczeka Proč? Zachytil a pravdivě vylíčil právě incident sparťanských fanoušků na cestě do Banské Bystrice. Motivací režiséra tohoto, dnes již kultovního filmu českých chuligánů, se stal výchovný a mravní efekt, který měl na fanoušky týmů působit negativním až odstrašujícím způsobem. Film si všímá mravní devastace společnosti. I rodiče pachatelů odmítají přijmout svůj díl odpovědnosti. Mezi příznivci fotbalových klubů došlo přesně k pravému opaku. Film pouze medializoval a zpopularizoval nový fenomén diváckého násilí a dnes patří do základní výbavy každého chuligána v České republice. Důležitým aspektem bylo i herecké obsazení. Jednu z hlavních rolí si totiž zahrál zpěvák skupiny Orlík, první významnější skinheadské skupiny u nás, Daniel Landa.

I přes velice důkladná bezpečnostní opatření a zvýšenou snahu státního aparátu o potlačení násilí na stadionech se policejním složkám nedařilo zamezit v narůstajícím trendu diváckých výtržností na stadionech a počet násilných incidentů na konci osmdesátých let strmě narůstal. Venkovní zápasy svých týmů začaly navštěvovat militantní skupiny Baníku Ostrava a Sparty Praha, které mají na svědomí největší výtržnosti na utkáních tehdejší nejvyšší soutěže u nás. Stále se rozmáhající fenomén fotbalového násilí „podporují“ i další skupiny kolem klubů ze Zbrojovky Brno, Sigmy Olomouc či Škody Plzeň. Velkým problémem se stává výtržnictví také na druhém břehu řeky Moravy u našich dnešních sousedů na Slovensku. Formují se zde dvě početné agresivní skupiny – jednou jsou příznivci Slovanu Bratislava, nejúspěšnějšího slovenského klubu, druhou skupinku tvoří fanoušci Spartaku Trnava.

K nejvýraznějšímu a nejtragičtějšímu incidentu spojeným s fotbalovým chuligánstvím na českém území došlo v roce 1988 v Plzni. Do Štruncových sadů tehdy přijela pražská Sparta a zápas byl provázen střety mezi oběma tábory jak na stadionu, tak i mimo něj. A právě na plzeňském hlavním nádraží se odehrála tragédie. Plzeňský několikasethlavý dav zahnal asi 200 příznivců pražské Sparty ze stadionu až k podchodům na vlakové nádraží, kde se odehrála největší bitka mezi fanoušky.

V následné dvacetiminutové bitce vrazil jeden ze sparťanů do ženy důchodového věku, která se skutálela ze schodů dolů a na následky zranění bohužel zemřela. Po této tragédii byl nařízen zákaz věšet veškeré vlajky a symboly klubu na všech stadionech na několik ligových kol.

V dalším díle se podíváme na přelomový rok 1989 a vývoj po Sametové revoluci.

Kultovní film Proč? zachycující cestu Sparťanů do Banské Bystrice

Autor: RadekN