Výtržnosti spojené s fotbalovými zápasy mají kořeny již v tehdejším Sovětském svazu. Již během sedmdesátých let dvacátého století docházelo k prvním bitkám na stadionech, především v moskevské oblasti, Kyjevě, Minsku či Leningradě. Nejednalo se však o organizované chuligánské gangy, nýbrž o nahodilé nepokoje.
K prvním opravdu závažným výtržnostem došlo v sezoně 1980/1981. Za nepokoji a bitkami stáli příznivci moskevského Spartaku. Komunistický režim se rozhodl řádně zakročit, jelikož nemohl tolerovat výstřelky přicházející z imperialistického prostředí Velké Británie. Ze dne na den tak bylo na stadionech zakázáno nošení klubových symbolů, především šál a dresů, sektory pro hostující fanoušky byly uzavřeny, nesmělo se hlasitě povzbuzovat. Diváci tak mohli při vstřeleném gólu svého týmu pouze vstát a decentně zatleskat. Režim se snažil také zabránit výjezdům fanoušků na venkovní utkání. Aktivita chuligánů tak byla významně utlumena, neboť málokdo chtěl riskovat problémy s tuhým komunistickým aparátem.
Přesto ani tato opatření nezabránila největší tragédii v historii sovětského sportu. V říjnu 1982 přijel na půdu Spartaku Moskva nizozemský FC Haarlem. Obě mužstva se utkala v rámci zápasu Poháru UEFA. V nastaveném čase zvýšil vedení Spartaku na 2:0 Sergei Shvetsov, který vyvolal na přeplněném stadionu v Lužnikách šílenství. Bohužel v následné tlačenici bylo ušlapáno několik desítek fanoušků. Oficiální čísla hovoří o 66 obětech, neoficiální prameny však udávají stovky mrtvých. Zatímco mnohým dalším tragédiím na fotbalových stadionech byla v médiích věnována značná pozornost, vedení Komunistické strany sovětského svazu vydalo striktní nařízení o této události nijak neinformovat! Za následek to mělo pouze další utužení tvrdých represí ze strany sovětské policie.
K většímu uvolnění poměrů v Sovětském svazu dochází za Michaila Gorbačova a jeho programu perestrojky a glasnosti (politické otevřenosti). Vůbec první výjezd ruských fanoušků za hranice země se odehrál v roce 1990. Shodou okolností cestovali příznivci Spartaku Moskva na pražskou Letnou k utkání Poháru mistrů evropských zemí proti Spartě Praha. Výprava hostujícího týmu čítala 144 fanoušků, ke kterým se v Praze připojili také dislokovaní sovětští vojáci. Utkání provázely značné nepokoje, stejně jako při dalších třech setkáních obou týmů v Praze.
První čistě chuligánská skupina vzniká zcela logicky při Spartaku Moskva. Oficiální název skupiny zní Flint´s crew. Později vzniká kolem Spartaku velké množství menších skupin a momentálně je Spartak považován za ruskou chuligánskou jedničku. Největší nepokoje se odehrávají právě mezi spartakovci a armádním CSKA Moskva, jehož chuligánský gang Jaroslawka má v Rusku také velké jméno. Dalšími rizikovými zápasy jsou střetnutí mezi Spartakem a Dynamem Moskva a všechna utkání moskevských klubů se Zenitem Petrohrad.
Současné Rusko navíc řeší problémy s ultrapravicovou orientací chuligánů. Na rozdíl od dalších evropských chuligánských táborů jsou ruští hooligans výhradně pravicově orientovaní. V Moskvě a dalších městech často dochází k přepadávání a bití přistěhovalců kvůli barvě jejich pleti nebo náboženské orientaci. Některé případy končí tragicky, někdy i smrtí. Stále sice platí, že domluvené bitky mezi rowdies ruských klubů probíhají beze zbraní a v předem dohodnutém počtu lidí. Udržet tato pravidla ale začíná být čím dál těžší, a to zejména v zápasech proti klubům z jiných zemí – především těch muslimských (ruské fotbalové soutěže totiž hrají i některé týmy z okolních států). Tady se už běžně používají řetězy od motorových pil nebo rozbité láhve.
Jak to vypadá, když na sebe na houbách narazí Spartak s Dynamem
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze
návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Sledovat @supporters_cz