Kostičův groundhopping a 28.770 kilometrů za rok

Groundhopping je v mnoha zemích velmi populárním koníčkem a v posledních letech si své příznivce nachází a v našich končinách. Jedním z takových groundhopperů u nás je i Kostič z Mladé Boleslavi, který tomuto koníčku propadl v roce 2014 a od té doby „najezdil“ desetitisíce kilometrů. Jen za rok 2018 to bylo více jak 28 tisíc kilometrů! 

Najezdit za rok 28.770 km, to zní jako naprosto neuvěřitelné číslo. Můžeš přiblížit pár nejzajímavějších destinací?
Řekl bych, že každá destinace byla něčím zajímavá, některá více, některá méně. Pro mě osobně byly nejzajímavější ty cesty, které vedly tam, kam jsem se podíval úplně poprvé za sportem. Píšu za sportem, protože ne vždy jsem navštívil pouze fotbal. Z fotbalu bylo skvělý například Nizozemsko, kde jsme navštívili zápasy PSV a Feyenoordu, dále Řecko a zápas Paoku. Určitě nemůžu zapomenout na El Clasico a velkou jízdu Barcelony, výbornou atmosféru na Lechu, reprezentační vítězství na Slovensku, starou dobrou Anglii a nebo plno kvalitních zápasu v Německu. Loni byla Bolka bohužel bez Evropských pohárů, tak jsme vzali alespoň zavděk zimní přípravu v Drážďanech a letní soustředění v Rakousku. Z hokejových zápasů v zahraničí jsme navštívili MS v Dánsku, hokejovou LM v Rakousku, německou DEL ligu a víkendový turnaj Bolky v Norimberku. Z méně populárních sportů jsme jeli třeba do Lipska na házenou a zašli v Barceloně na futsal a basketbal. 

Kdy jsi vlastně s groundhoppingem začal? Pamatuješ si na svou první návštěvu?
Jeden z prvních zápasů bez účasti Bolky, který jsem navštívil, byl v Kolíně, kam k zápasu ČFL přijela rezerva Sparty, byl to listopad 2013. Pravidelně však v rámci groundhoppingu jezdím od dubna 2014.

Máš najeto řadu stadionů i v nižších soutěžích. Jak moc se jednotlivé soutěže liší?
Určitě se liší vyšší soutěže od těch nižších. Já převážně navštěvuji zápasy do páté úrovně, tedy krajských přeborů. Je to celkově v takovém rodinnějším prostředí a v klidnější atmosféře, většinou se tam každý s každým zná, občerstvení bývá také daleko lepší, než na zápasech nejvyšší úrovně. Osobně mám nižší soutěže rád a člověk si na nich i odpočine od ligového fotbalu, který vidí každý týden na svém klubu. 

Ke groundhoppingu patří rozhodně i klobáska a pivečko. Jak jsou na tom stadiony s klobáskami?
Občas si klobásu dám, raději a více však jako groundhopper, než aktivní fanoušek, kde není tolik času. V Česku mi hodně chutnala klobása v Teplicích, na Dukle a letos také na Spartě. Z nižších soutěžích musím určitě vyzdvihnout Štěchovice. Kde to bylo ale dříve lepší, než teď, tak to je podle mě Žižkov.

Máš nějaké místa, na která se vyloženě rád vracíš?
Rád jezdím do Anglie, ta svoje kouzlo stále má, avšak jak jsem sám zažil, lepší je druhá, třetí liga, než slavné velkokluby v nejvyšší soutěži. Konkrétně napíšu třeba Crystal Palace, kde to je sice nejvyšší soutěž, ale atmosféra tam je nezaměnitelná a opět nezklamala. Teď jsem byl i na stadion tour Fulhamu a musím říct, že je to jeden z nejkrásnějších stadionů v Anglii, ta historie je cítit na každém kroku, určitě bych se tam chtěl jednou podívat i na zápas.
Další země, kam rád jezdím, jsou ty na Balkáně, kde zatím ve většině moderní fotbal naštěstí nevládne. Navíc tam byl můj první evropský výjezd, v roce 2014 do Brijegu, tudíž tam mám i skvělé vzpomínky. 

Z hlediska atmosféry o nižších soutěžích moc neslyšíme, jaká panuje při těchto zápasech atmosféra a byl vyloženě zápas, který tě svou atmosférou překvapil?
Atmosféru na nižších soutěžích v ČR, co jsem zažil já, tvoří vesměs pouze hulákání starých pánů a nebo klasických "trenérů" od piva. Ovšem k těm krajským soutěžím, nebo i k divizi to už patří, takže člověk ví, co čekat. Občas někde vidím i sympatické skupinky s vlajkou nebo bubnem, ale je jich pomálu. Kde mě však atmosféra překvapila, tak to bylo v roce 2017 na krajském přeboru v Brandýse, kde nechyběla ani pyrotechnika. 
V Rakousku jsem navštívil čtvrtou ligu a tam to bylo hodně podobné, jako u nás. Nižší soutěže v Anglii mají svoje kouzlo a atmosféra je tam většinou lepší, než na zápasech Premier League. V Německu se mi líbili kotle Chemie Lipsko a rezervy Bayernu, oba hrající čtvrtou ligu.

Zápasy v cizině rovněž navštěvuješ, kolik států jsi v rámci Groundhoppingu navštívil?
V rámci fotbalových výjezdů za Bolkou to byla Bosna, Francie, Norsko, Makedonie, Maďarsko, Rakousko, Irsko, Albánie, Německo. V rámci hokejových výjezdů za Bolkou jsem navštívil Německo.
Co se týká fotbalové reprezentace, tak na áčkové jsem byl na Slovensku a lvíčata jsem byl podpořit v Polsku na Euru 2017.
Hokejovou repre jsem byl podpořit na MS ve Francii a v Dánsku. 
Co se týká groundhoppingu, tak jsem navštívil Německo, Polsko, Rakousko, Slovensko, Nizozemsko, Itálii, Anglii, Wales, Slovinsko, Bosnu, Řecko, Španělsko.

Kde to bylo nejlepší a naopak bylo nějaké místo, které tě zklamalo?
Jednu z nejlepších atmosfér, co jsem zažil, bylo určitě na Zaglebii Lubin proti Partizanu. Z roku 2018 bych vyzdvihl atmosféru na Paoku, na Crystal Palace, na zápase Trnava vs. Zvezda a možná trochu překvapivě na Barceloně. V Česku jsem slušnou atmosféru zažil na zápase Slavia vs. Opava.
Mírné zklamání z atmosféry jsem zažil na Feyenoordu. Co jsem trochu čekal, tak byla slabší atmosféra ve Wembley na Tottenhamu. 

Máš i nějakou, jak se říká veselou historku z natáčení? A naopak potkaly tě při cestách i nějaké trable?
Jako vtipnou historku bych vybral naší letní dovolenou v Chorvatsku, kam většina lidí jezdí s tím, že budou celé dny u moře a my odtud jeli na fotbal do Bosny a do Slovinska, plus jsme navštívili Itálii. 
Druhá vtipná historka je ta, že do Barcelony jsme kupovali letenky ještě dřív, než byl los soutěže, ale věřili jsme, že Barca nebo Espanyol budou hrát doma, tak nás fotbal nemine. Los nám přisoudil El Clasico.
Nějaké extra trable nás nepotkaly. Někde bohužel i kvůli různým registracím a podobným věcem, jsme sháněli lístky až u stadionu, o něco málo dráž (třeba  na Tottenham o 20 liber dráž), ale vždy jsme sehnali tam, kam jsme chtěli. 

Jak nákladný koníček to je? Máš nějaké cíle co všechno bys chtěl vidět?
Něco to stojí, ale zase si říkám, že někdo utrácí peníze za cigarety, zatímco já nekuřák na tomhle ušetřím. Nejsem ani žádný hospodský typ, tudíž i v tomhle ušetřím oproti jiným nějaké peníze. Já ty peníze dám radši za všechny tyhle zážitky. To dobrodružství z cest, poznávání nové kultury, nejen té fotbalové, ale i kultury daného města, dané země, návštěva krásných stadionů a ochutnání toho, jak to chodí jinde, za to stojí. Určitě nelituji jediné koruny, kterou jsem do toho vložil. Nutno zmínit, že nejezdím sám, tudíž cesty autem nejsou tak nákladné a tolikrát ten výjezd má každý z nás za pár korun.
Nevím, jestli to nazvat jako cíl, ale určitě jako jeden ze snů. Navštívit fotbal v Jižní Americe, nejlépe v Argentině.

Autor: Mara