Na špionáži: AS Saint-Étienne - OGC Nice

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Nedávno jsem zde referoval o návštěvě fotbalu v Lyonu, kde jsem si nenechal ujít souboj s Plzní, tentokrát mám dojmy z utkání rivalitního klubu, AS Saint-Étienne aneb „Les Verts“ (Zelení), jak týmu v průmyslovém městě nikdo jinak neřekne. Při příležitosti svého pobytu ve Francii jsem si udělal výlet na jednu z bašt francouzského fotbalu, a hlavně fanouškovského prostředí, stalo se tak v neděli 6. dubna, kdy Zelení hostili na svém stadionu OGC Nice. Jel jsem hlavně za atmosférou, fanoušky ASSE dlouhodobě sleduji, jejich představení mě ohromují, a tak jsem se neskutečně těšil, jak budu všeho svědkem naživo a připíšu si další obrovský zážitek. Jak to tak ale bývá, když se člověk na něco moc těší, nedopadne to úplně na jedničku. Po strávení nedělního odpoledne na Stade Geoffroy-Guichard jsem nabyl pocitu, že jsem si vybral snad nejslabší vystoupení za posledních x let. Ale popořadě.

Pro zakoupení elektronické vstupenky musím vyplnit osobní profil na oficiálních stránkách klubu, vybrat si přesně místo na stadionu a tiket samozřejmě zaplatit. Místo volím do krajního sektoru podélné tribuny v ceně 15 euro. V den zápasu nejprve zavítám do oficiálního fanshopu. Prodejna je skutečně velmi rozlehlá a člověk v ní najde zboží úplně všeho druhu. Já mířím pro šálu, jež jsou v cenách 10-20 euro. Tady musím poznamenat, že pro jejich kvalitu, materiální i obsahovou, nemám pozitivních přívlastků. Velmi jsem si začal považovat toho, jaké šály nabízí fanshop mého klubu v ČR.

Ke vstupu na stadion jsem přišel asi patnáct minut před výkopem. Vinou obřích front jsem světlo hřiště a ochozů spatřil až těsně po úvodním výkopu. Dvě věci k podělení: Zaprvé, naprosto odbytá prohlídka pořadatele. Měl jsem napěchovaný batoh, pořadatel se však jen zeptal, jestli tam mám nějakou láhev. Po odpovědi ne jsem byl v momentě puštěn dovnitř. Zadruhé, tribuna byla celá průchozí, bez kontrol, takže když měl někdo nejlacinější lístek a našel volné místo na atraktivnějším místě, nic mu nebránilo jej obsadit.

Na stadionu mě čekalo nemilé překvapení. Stadion je v rekonstrukci a půlka hlavní tribuny byla rozbouraná, tudíž bez diváků. Mnohem hůře však působila uzavřená jižní tribuna (Kop Sud). Když jsem se ptal příznivců na důvod, odpověděli mi, že poslední dva domácí zápasy s Nice provázely velké výtržnosti, a tak francouzská asociace zavřela Saint-Étienne jednu tribunu na tohoto soupeře. Tato skutečnost pochopitelně obrovsky ovlivnila úroveň atmosféry. Kotelníci byli shromážděni na severní tribuně, jejíž rozměr a naplněnost působili opticky skvěle, ovšem support tvořila vesměs „jen“ centrální skupina v dolní polovině. Co by kde dali za takové fandění, ale má očekávání u tohoto táboru zkrátka byla úplně někde jinde. Magic Fans neměli svůj den. Nevím, jestli to bylo tím Slunkem, co na ně pražilo, ospalým fotbalem, nebo něčím jiným. V supportu měli prostoje, střídali jen několik popěvků či pokřiků, a hlavně celkový elán fanoušků skutečně tak nějak chyběl, byl jen u malé skupiny. Své možnosti kotel naplno ukázal až po vstřelené brance, jenže to už byla 92. minuta a téměř ihned následoval konec. Nějakou vytříbenou produkci, jak to v Saint-Étienne umějí, jsem taky nezažil. K vidění byl dlouhý nápis, který jsem ze svého úhlu pohledu celý nerozluštil. Ve druhé polovině bylo „všichni Magic odešli příliš brzy“ (doslovně přeloženo, neznám kontext a hlavně celý nápis). Vůbec se nebojím říct, že takový kotel Slavie se při svém nadprůměrném vystoupení nejméně rovná vystoupení kotle Saint-Étienne, jakého jsem byl svědkem.

Domácím utkání nevyšlo ani na hřišti, horko těžko čtvrtý mančaft soutěže penaltou v nastavení vydoloval bod proti jedenáctému mužstvu. Kladné ohodnocení si zaslouží návštěva utkání, za daných okolností bylo 31 010 diváků vysoce hodnotných. U příznivců na plné podélné tribuně mi ovšem chyběla větší podpora, naopak se často prezentovali pískotem. Určité nešvary jsou zkrátka asi úplně všude, i u tak věhlasného tábora.

Ve výsledku jsem i tak samozřejmě za návštěvu u Zelených rád. Nicméně, Lyonské publikum u mě vyhrálo na plné čáře, zanechalo ve mně mnohem silnější dojmy. Je mi jasné, že jsem v Saint-Étienne nespatřil klasický obraz a porovnání není úplně na místě, ale holt se stalo, a tak si to budu pamatovat.