|
Dnes vám přinášíme rozhovor s fanouškem Sparty Praha, Františkem Prücknerem, který už něco pamatuje. Vždyť na tribuny letenského stadionu chodí téměř pětapadesát let a mimo jiné vydal knihu Padesát let v hledišti Sparty. Jsme rádi, že si na nás pan Prïckner udělal čas a podělil o své zážitky. ostatně kolik z nás může říct, že svému klubu fandí více jak půl století....
Proč zrovna Sparta :-)?
Protože je nejlepší, železná a věčná. Ale hlavně moje.
Hrával jste vy sám fotbal, když jste byl malý, pokud ano, tak za koho a jak daleko jste to dotáhl?
Hrál jsem jen jako žák a dorostenec a pak jsem toho musel nechat kvůli astmatu. Registrován jsem byl v Tatranu Střešovice, ale hrál jsem i za Spartu!. Na hřišti RH ve Stromovce a načerno (bylo jich málo a já byl zrovna po ruce, „mučil nás tam atletický trenér“otec“ Jandera).
Chodil jste do kotle, nebo jste sledoval zápasy Sparty mimo kotel?
Měli jsme svou vlastní fotbalovou partu o cca dvaceti lidech a chodili za branku ve směru ke Stromovce. Při výjezdech jsem ale byl většinou s ostatními vlajkonoši členem kotle, i když se mu tehdy tak neříkalo.
V dnešní době je možné nakoupit tuny suvenýrů. Jak jste měl vy vyzdobený svůj pokojíček a jaký suvenýr jste měl jako první. Měl jste i vlajku?
Vlajku ušila manželka mého přítele z ložního povlečení, které dostali jako svatební dar. Doma jsem měl malou vlaječku a několik pohledů s podpisy hráčů. A od r. 1965 také rohový praporek z Kladna, kde jsme hráli poslední zápas mistrovského ročníku 1964-5. Ten jsem tam sprostě ukradl.
Můžete nám přiblížit váš největší zážitek se Spartou?
Před r. 1989 to byly dva tituly pod V. Ježkem a fantastické mezinárodní úspěchy v té době a pak výkony party osmdesátých let. Tehdy měla Sparta asi absolutně nejlepší mužstvo za 55 let, co na ni chodím. Pokud vám jde o konkrétní zápas, pak to byla postupová remíza v PMEZ v Bruselu s Anderlechtem.
Po sametové revoluci je to jasné - všechny úspěchy v Lize mistrů! A mezi nimi dvě perly:
První je výhra v domácím zápase s Olympique Marseille 2 : 1, která znamenala postup do nultého ročníku LM 1991-2 a obrovské následné úspěchy (Sparta skončila jako třetí nejlepší evropské mužstvo!)
Druhá je výhra Kinclovým gólem v poslední minutě nad Laziem Roma v poměru 1:0, která znamenala postup do jarního osmifinále proti AC Milán.
A největší zklamání?
Vyhození trenéra Straky před Vánoci 2004. Současná letenská „rošáda“je podobného druhu, ale nikoli tak traumatizující.
Jak jste na zápasy Sparty Praha cestoval dříve a jakou dopravu upřednostňujete nyní?
Jako student jsem jezdil nejčastěji auto stopem, výjimečně vlakem . Dnes už na výjezdy nejezdím. Výjimkou byl zápas Sparty v Miláně na podzim r. 1995, kam jsem jel s velkou sparťanskou výpravou v koloně autobusů. S kamarády ze Spartaforever jsem také šel na dva venkovní zápasy pěšky – do Mladé Boleslavi a do Kladna.
Je nějaký stadion v Československu, kam jste jezdil nejraději? Pokud ano proč?
Není. V Hradci a Košicích to bývalo dramatické, na Kladno bylo nejblíže a největší legrace byla v Trenčíně. Vysloveně se mi nelíbí stadion v Mladé Boleslavi. Proč? Je ošklivý.
Jak to bylo za minulého režimu s cestováním na evropské poháry. Bylo vůbec možné se někam podívat? Pokud ano co tomu předcházelo?
Tak tohle nevím, ale myslím, že prominenti vyjížděli, kdykoli a kamkoli chtěli. Byli to ovšem jen jednotlivci. Pamatuji jen jednu velkou výpravu do zahraničí – na odvetu s Gornikem Zabrze do Polska. Viděl jsem to v TV.
Jak to vůbec tehdy bylo s návštěvností jak na Letné, tak i na jiných stadionech?
O návštěvnosti padesátých a šedesátých let si může dnes nechat pokladníkům mužstev jen zdát. Sparta měla průměr návštěvnosti okolo 20 tisíc diváků, na atraktivní zápasy jich chodilo i přes třicet tisíc a při derby pražských S v r. 1966 na Strahově jich bylo v ochozech hodně přes padesát tisíc. Slavia měla návštěvy o něco menší, ale i ostatní mužstva měla průměr návštěvnosti okolo 10 tisíc.
Proč je podle vás nyní návštěvnost Gambrinus ligy tak tristní?
Důvodů je víc. Od špatné hry, přes vysoké vstupné až třeba k té české specialitě, že lidi baví sport až tehdy, když se vyhrává.
Téměř každý klub má v dnešní době nějakou ultras skupinu. Jak se tyto věci vyvíjely na Spartě? Kdy poprvé přišly do ochozů dýmovnice a pamatujete třeba na nějakou pyrotechniku (v dřívějších letech…)
Sparťanskému „kotli“ se kdysi říkalo “vlajkonoši“. Chodili na fotbal a ne se porvat, fandili slušně a měli vtip. Nějaká ta vulgarita typu, že je soudce vůl nebo že vidí …nic a dost. Někdy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let začali přitvrzovat a nazývat se „kotel“. Z hlediště vyhnali hodně lidí – táty s dětmi, ženy a hodně z těch, kteří tam nevinně přišli k úrazu, nebo jim propálil nebo jinak zničili oděv. Ve své knize mám o tom celou kapitolu.
Jaký vy osobně máte názor na používání pyrotechniky?
Zcela negativní. Je to nebezpečné!
Doufám, že se neurazíte, ale jak to dříve bylo s takovým tím zlobením na stadionu a mimo něj?
Bylo toho dost, ale proti dnešnímu „zlobení“ to bylo skoro nevinné a většinou humorné. Přečtěte si o tom v mé knize!
Byl jste svědkem nějakých nepokojů, o kterých by se v dnešní době hojně psalo, ale tehdejší režim je ututlal?
Nepamatuji se na nic, co by mělo tak velký rozměr. Snad jen to, že v r. 1965, kdy Sparta získala první mistrovský titul s V. Ježkem, jsme museli odehrát poslední kolo na Kladně. Hřiště bylo zavřené kvůli incidentům v utkání se Slovnaftem Bratislava. Nikdo se ale tehdy nepral, šlo jen o nadávky hráčů rozhodčímu a nevhodné pokřiky z hlediště. Byl to takový normální zápas dnešních dnů.
Popral jste se někdy v souvislosti s fotbalem?
Párkrát ano, ale vždy padla jen nějaká ta facka a nikdy nešlo o zdraví. Píši o tom ve své knize.
Sparta Praha má „svůj“ film, který se jmenuje Proč? Byl jste na tehdejším výjezdu do Banské Bystrice? Je film opravdu totožný s tím co se tam dělo?
Nebyl jsem tam, takže nevím. Ale ten film mě ve své době poděsil. Kdyby ho natočili dnes o dnešních jevech, už bych se tolik nedivil.
Za ta léta jste poznal hodně hráčů, který na vás udělal největší dojem na hřišti a který osobně?
Za nejlepší sparťanské hráče považuji Kvašňáka, Maška, Chovance, Haška I., Bergera J,. Rosického, Nedvěda a Kollera. No, bylo jich vlastně mnohem více… Osobně jsem jich sice moc nepoznal, ale z toho mála si moc vážím Zdeňka Procházky a Tadeáše Krause ze staré generace a Fera Chovance a Zdeňka Caudra z té mladší.
Máte se Spartou ještě nějaký nesplněný sen?
Nejsem fantasta a tak odpovídám: „Nemám“. Zažil jsem se Spartou báječné dny a velké úspěchy. Bylo to krásné a bylo toho dost. I když … něco by mohlo přece jen ještě přijít!
Navštěvoval jste kromě fotbalové Sparty i jiné sporty?
Jako kluk jsem chodil na Zátopka, později s tátou na Štvanici na hokej, pamatuji ještě Zábrodského generaci, jako študák na basketbalové zápasy Slavie VŠ, dnes koukám v TV na špičkovou lehkou atletiku, občas i na basket či box a celé OH prosedím u TV.
Co reprezentace? Jezdil jste i na reprezentační zápasy?
V zahraničí jsem byl jen jednou – na ME ve fotbale 2008 ve Švýcarsku. A hned jsem tam zažil ten asi nejhorší malér posledních let – Čechův strašlivý kiks v závěru zápasu s Turky a naše bolestné vyřazení. Jak se později ukázalo, mělo to přímý dopad na další roky našeho fotbalu, a táhne seto s námi dosud.
Národní mužstvo má v dnešní době hodně slabou podporu (nevyprodaný zápas se Španělskem a o Černé Hoře ani nemluvě) kde je podle vás problém?
Je to stejné jako u Gambrinus ligy. Až, když naši vyhrávají. Pak je euforie a plné Staroměstské náměstí. Jinak je to pro většinu národa nuda.
Jak vůbec hodnotíte českou fanouškovskou scénu, které tábory se vám líbí a proč?
Velice nepříznivě. Z hlediště se úplně ztratil humor a tolerance. Dnes chodí na fotbal dva typy fandů – mlčící většina s převážně negativní náladou a vulgární kotel, pro který jsou důležitější a přitažlivější incidenty, než samotná hra, které vlastně ani moc nerozumí.
Napsal jste knihu 50 let v hledišti Sparty. Který zápas byl vůbec váš první, kdo vás na něho vzal a co si z toho zápasu pamatujete?
Bylo to na jaře (kvetly stromy a bylo teplo) a můj soused pan Werner, s kterým jsme tam šli pěšky z Dejvic, sebou vezl v kočárku svou dcerku Ivetku.
Abych řekl pravdu, pamatuji si z toho zápasu málo. Vzpomínám jen, že mi pan Werner koupil „cuc na dřívku“, což byla špejle s karamelem obalenými jádry vlašských ořechů, a že jsem se několikrát během zápasu lekl, když pod námi na plató hlavní tribuny bouchl a zasyčel kompresor sudu s pivem. Tento zvuk doprovázeli diváci vždy úsměvem a větou: „Bouchlo pivo, Sparta dá gól!“.
Také si pamatuji, že svítilo slunce, nebe bylo modré, trávník krásně zelený a z hrací plochy se ozývalo mocné dunění míče. Vedle nás co chvíli někdo něco vykřiknul, ostatní se tomu zasmáli. A mně se celý ten rej a shon na hřišti a v hledišti moc líbil. Pan Werner přecházel po tribuně od jedné skupinky známých k druhé a já zatím hlídal Ivetku.
Pamatuji si toho vlastně dost a hodně se z toho dá vyvodit:
Muselo to být v r. 1949 (Ivetka, dnes babička, žijící v USA, je totiž ročník 1948) a mně tudíž bylo necelých šest let.
Určitě hrála Sparta (vyplývá to z výše zmíněných komentářů fanoušků k výbuchům piva).
Hrálo se odpoledne (před obědem by mi pan Werner jistě „cuc na dřívku“ nekoupil) a byl to s velkou pravděpodobností ligový zápas (bylo tam hodně lidí).
Hrálo se ale nejspíš s nějakým méně atraktivním soupeřem (tolik lidí tam zase nebylo, pana Wernera jsem měl při jeho obchůzkách přátel stále na dohled).
A tak zbývá jen sáhnout do archivu. Přiznám se, že jsem to ještě neudělal, ale třeba o to někdy svého přítele, archiváře Sparty pana Borečka, požádám. Budeme hledat, s kým hrála Sparta na Letné ligový zápas na jaře r. 1949 (nejspíš v květnu - to ty kvetoucí stromy) a jako soupeře vyloučíme Slavii, Bohemku, Slovan a …však on mi pan Boreček řekne, na které soupeře bývalo v těch dobách vyprodáno.
A až to zjistím přesně, budu moci prohlásit s jistotou a pýchou (např.):
Od 15. května 1949, kdy Sparta na Letné v lize porazila SK Židenice 3 : 1 góly Kolského, Ludla a Říhy jsem Sparťanem.
(Ale nebude to, samozřejmě, pravda – já si z toho zápasu vůbec nic konkrétního nepamatuji a Sparťanem jsem se stal až mnohem později. Jsem jím vlastně jen necelých 55 let.)“
Máte v plánu napsat i třetí díl své kroniky – tedy 60 let v hledišti Sparty?
Mám a usiluji o to, abych se dožil. Hodně chodím a piji jen Plzeň.
Je něco, co byste chtěl závěrem vzkázat fanouškům?
Dívejte se v TV na anglický fotbal a spíš do hlediště než na hřiště! Třeba dostanete lepší náladu a pochopíte, že fotbal je zábava a nikoliv trauma. Zkuste být nad věcí i ve chvílích, kdy se prohrává, příště to bude lepší. Ona je to vlastně i rada do života…
foto: www.sparta.cz
Autor: redakce
|
Sledovat @supporters_cz