Rozhovor s bývalým chuligánem a policistou

Dnes vám přinášíme netradiční rozhovor s člověkem, který byl v mládí chuligánem, ale pak pracoval na opačné straně barikády a často musel poslouchat pokřik, který hodně zevšedněl. Níže si můžete přečíst rozhovor s panem X, který pracoval u PČR.

Můžeš se nám představit a třeba nám prozradit komu fandíš?
Nerad bych byl, snad z pochopitelných důvodů, konkrétní. Jediné co můžu říct, že nejsem fanouškem Střížkova.

V mládí jsi byl chuligánem a pak ses ocitl u policie ČR. Jak se toto podařilo?
Jako mladého mě vzal kamarád na fotbal, a tak nějak jsme se připletli ke skupině, která měla jiné záliby než rozumět taktice. Pak se to nějak seběhlo, sháněl jsem práci a skončil u policie.

Byl jsi i v nějaké bitce?
Ano v několika jsem byl, ale tehdy to bylo jiné. Někde jsme na někoho narazili, tak jsme se profackovali létalo všechno možné a v bandě byli střízlíci, tlusťoši, prostě bylo to takové lidové. Dnes když neděláš bojový sport, tak nemáš šanci.

Když jsi nastupoval k policii ČR věděli o tvé minulosti?
Nevěděli. Nikdy nás nechytili. Navíc to byla jiná doba. Dnes je všude mraky kamer a v podstatě když si rýpeš šušně, tak tě vidí.

Došel jsi jako policajt do styku s chuligány?
Jak říkám nerad bych tyto věci specifikoval. I když už u policie nejsem, tak bych byl nerad, kdyby se v tom někdo šťoural. Ono totiž policisti nejsou takoví blbci, jak si mnozí myslí. Fanoušci žijí v domnění, že když si na fotce rozostří obličej, tak je nikdo nepozná, ale opak je pravdou. Už to, že je na fotce někdo s bezdůvodně začerněným obličejem, je podezřelé a kriminálka má na každém rizikovějším fotbale své fotografy a kameramany. Není pro ně problém najít podle oblečení, o koho jde. Ani nemluvím o facebooku. Tam se někteří krásně vyblijí, a když nemají zabezpečené soukromí, tak na sebe v mnoha případech doslova sami práskají. A nejenom na sebe.

Jak je to u nás s databází chuligánů?
Každý, řekněme problémový jedinec, je v evidenci. Nemusí mít ani žádný zákaz. Většinou to ti dotyční ani neví, ale policie má jejich adresy monitorují jejich chování. Informace se předávají kolegům z jiných ligových měst. Pokud je nějaké rizikové utkání, tak co vím, si mezi sebou předávají fotografie a policie při monitorování sektoru hostí kolikrát už ví, kde se ti dotyční nacházejí.

Co říkáš na policejní brutalitu a třeba na zákrok pořadatelů v Mladé Boleslavi?
Policejní brutalita je v mnoha případech ze strany fanoušků stejná propaganda, jako hon na chuligány ze strany policie. Nikdy jsem nechápal, proč pátráme potom, že si někde někdo domlouvá bitky v polích. Ať se seřežou, když chtějí, když tím neohrožují občany. Incident v Boleslavi podrobněji neznám. Ale vím, jaké individua pracují v bezpečnostních agenturách. Většinou jsou to jedinci, kteří kdyby teleskopem neřezali fanoušky, tak společně s fanoušky řežou bezpečnostní složky.

Jaký máš nyní názor na policii jako bývalý chuligán a naopak co si myslíš o chuligánech?
Tak jak všude jinde se i u policie najdou příjemní i nepříjemní lidi. To samé platí o fanoušcích a chuligánech. Každý má tu svou pravdu, ale ve skutečnosti je pravda vždycky někde uprostřed.

Chodíš ještě na fotbal?
Ano, chodím. Ne sice úplně pravidelně, ale když mi to čas dovolí, tak vyrazím na tribuny, ale že by mě lákalo se vrátit do doby, kdy jsem s bandou řádil v ulicích, to ne. Už je to za mnou a hlavně teď už je to úplně jiný sport.

Co říkáš české fanouškovské scéně?
Za poslední roky to šlo v Čechách hodně nahoru. Je tu hodně táborů, které se snaží být aktivní a v poslední době je k vidění spoustu zajímavých choreografií. Napomáhá tomu samozřejmě internet, který je plný inspirativních fotek a videí. Za mých mladých let to bylo úplně o něčem jiném, ale taky to mělo své kouzlo.

Jak se díváš na pyrotechniku?
Myslím, že to k fotbalu patří. Sem tam to přeruší nějaký zápas, ale když člověk vidí, jak se kolikrát válí na hřišti a zdržují, tak nějaká ta minuta už nikoho nezabije. Často čtu, že lidi mají pyro rádi, ale nelíbí se jim, když skončí na hrací ploše. Teď  to bude znít divně, ale mně osobně nevadí ani pyro na hrací ploše, ale pozor nesmí nikoho ohrožovat.

Chtěl bys něco vzkázat čtenářům?
Aby si všichni na svých účtech na facebooku nastavili, aby jejich fotky a statusy mohli číst pouze jejich přátelé a ne přátelé přátel. Nikdy nevíte, kdo se s kým kamarádí…

autor: sr

Autor: redakce