Rozhovor s ČNL - vydavatelem zinu Football Factory

Když si vezmete do rukou kterékoliv číslo fanouškovského zinu Football Factory, tak je to vždy nostalgický návrat do let minulých. Ten kdo má navíc na tribunách už něco odfanděno, tak se v myšlenkách vrací do zápasů, které jeho klub v daném období sváděl. 60 čísel fanouškovského zinu, který provázel naši scénu od července 1998 až do srpna 2008, stojí za to jednou za čas prolistovat a zavzpomínat. Níže vám přinášíme rozhovor se zakladatelem a vydavatelem tohoto populárního zinu...

Jak se zrodila myšlenka psát fanouškovský zin pro československou scénu napříč klubovým spektrem?
V polovině devadesátých let jsem vydával baníkovský plátek Bazal. Zajímal jsem se však taky o dění v jiných táborech nejen u nás, ale i jinde v Evropě. Dostávaly se mi do rukou fotky a klubové ziny, a když jsem viděl polský plátek Szalikowcy, byl jsem jim nadšen. Okamžitě jsem přemýšlel, jak něco takového vytvořit u nás. Trvalo mi dva roky, než se přešlo od myšlenky k realizaci a v červenci 1998 bylo první číslo na světě.

První čísla vycházela v době, kdy byl internet relativně v plenkách, kde a jak jsi získával informace?
O nějakém internetu já v té době vůbec nevěděl. Nejsem moc technický typ a trvalo mi poměrně dlouho než jsem internet začal využívat. Z počátku jsem spoléhal pouze na kontakty, které jsem v té době na scéně měl a články se posílaly v dopisech poštou. V té době byly i mobilní telefony novinkou, kterou měla jen menší část lidí. Na samotném počátku byly příspěvky z Baníku, Sparty, Hradce Králové, Slavie a Plzně. Ve třetím čísle přibyli fans Opavy, Brna a Sigmy a magazín si tak začal získávat jméno i prestiž. Všem prvním autorům, kteří se v tomto stali průkopníky scény tímto děkuji, ať už jde o Kybyho a Lucku (Baník), Ottu, Vláďu a Marcela (Sparta), Kouleho (HK), Clowna (Slavia), Zdeňka (Plzeň), Lindu (Opava) atd. 

Které číslo ti dalo nejvíce zabrat a proč? A které bylo z tvého pohledu nejzajímavější?
Nedokážu napsat, které mi dalo nejvíce zabrat. Problém se občas nějaký objevil. Z počátku to bylo přirozeně tím, že scéna nebyla propojena jako dnes, potom šlo o často nesmyslné bojkoty ze strany jednotlivých táborů. A nejzajímavější? Jelikož mám rád čísla, statistiky či žebříčky, tak se mi vždy nejlépe dělalo na číslech, které byly souhrnem dané sezóny. Na druhou stranu je mi jasné, že někoho právě tohle, v duchu „statistika nuda je,“ neoslovovalo.  

Zmínil jsi bojkoty, jaké byly jejich důvody? 
Tohle bylo často až úsměvné a vidím, že mnoho lidí na scéně tyto žabomyší války bohužel řeší dodnes. Tady se neposuzuje, co je kvalitní a co je sračka, ale kdo za tím stojí, jestli sparťan, chachar, slavista nebo třeba slovanista. Tohle platí o všem od prezentací po jednotlivé příspěvky někde na webech. To jsem odbočil. Já v té době často slýchával z Prahy či Brna o chacharském plátku a ve stejné době v Ostravě, jak podlézám třeba sparťanům… Bojkoty většinou přicházely poté, co nějaký tábor měl problém s Baníkem a řešil to touto cestou. Jednou se dokonce stalo, že distributor FF pro daný klub dostal ve svém táboře zákaz časopis prodávat a zájemci si pak FF nechávali v tichosti posílat individuálně poštou. 

Jak se vlastně pohyboval náklad? Nejsme jenom národ, který má plnou hubu keců ve stylu Against Modern Football, ale když už máme něco, co má smysl, podpořit koupí, tak děláme jakože nic?
Náklad se od počátečních 150 ks dostal na nějakých 700 ks v roce 2004. Později opadnutním euforie a nástupem internetu klesl na nějakých 500 – 550 ks na vydání. Časák nebyl zadarmo, takže se občas na scéně objevili i chytráci, kteří Football Factory nakopírovali a prodávali pak ve svých táborech levnější černobílé verze.

Poslední číslo zinu vyšlo v létě 2008. Co bylo příčinou ukončení vydávání magazínu Football Factory?Tehdy jsem to formuloval slovy – nechuť, otrávenost a nakonec úleva z rozhodnutí, což bych vlastně podepsal i dnes. Už jsme nebyl ochoten neustále podstupovat boj s nespolehlivostí, stále někoho upomínat, prosit se o nějaké materiály, kterými se tábory samy zviditelňovaly. Tohle mi zabíjelo spoustu času, který jsem mohl investovat jinde. Z toho vyplýval i klesající ekonomický profit, který jsem byl nucen dohánět jinou činností.

Jak se za dobu co FF vycházelo z tvého pohledu proměňovala fanouškovská scéna v Československu?
Přes všechny nářky, kritiku a nostalgii po devadesátých letech urazila naše scéna kus cesty. Nostalgie se týká především volnosti, čemuž rozumím. Na druhou stranu, když si vzpomenu, co se tady koncem devadesátých let dělo, tak musím uznat, že policie byla hodně benevolentní a dění okolo fans bylo dost vyhrocené. Tohle se však netýká jen fotbalu, pod větším dohledem je dnes celá společnost. Když porovnám ultras dění, tak zrovna koukám na první čísla FF a až v šestém čísle (sezóna 1999/00) se objevují první balónky nebo bengálské ohně v českých sektorech. V této sezóně se objevily i první kartóny, barevné dýmy, igelity či nápisy. Až v sezóně 2002/03 proběhla první velká kartoniáda. Tehdy šlo o přelomové události, dnes to jsou absolutně běžné věci.

Listuješ si často staršími čísly FF?Že by mě jen tak z ničeho nic napadlo vzít si FF, to ne. Spíše když hledám nějakou událost pro článek, který píšu nebo když dělám dotisk starých FF, tak na něco narazím a nedá mi to si starší události oživit. Mnohdy mě i rozesmějí nejen cizí, ale i mé tehdejší názory.

Je o starší Football Factory stále zájem?
Občas se někdo ozve. Většinou jde o starší výjezďáky, které přepadla nostalgie. Buď chtějí doplnit svou sbírku čísly, které jim chybí nebo žádají kompletní kolekci všech šedesáti čísel. Všechna vydání FF se stala oblíbeným dárkem při oslavě narozenin starých chuligánů nebo ultras. Už se mi také stalo, že se po jedné z oslav ozval přímo oslavenec a chtěl nový komplet, protože se jeho party změnila ve čtenářský kroužek a veřejné předčítání, které skončilo ztrátou a politím několika výtisků. (Starší výtisky je možné zakoupit - zde - )

Kolik jsi navštívil zápasů jako nestranný fanoušek, v jakých to bylo zemích a pamatuješ si kolik jich bylo?
Statistiku si vedu pouze u výjezdů na soutěžní zápasy Baníku, zbytek nikde evidován nemám. Jako nestranný fanoušek jsem často vyrážel do Polska od okresních soutěží po ligu, na klasiky typu CZ – Partizan, Dinamo – Hajduk, Rapid – Austria či Ferencváros – Ujpest, v evropských pohárech třeba Dinamo Bukurest – CSKA Moskva, Rapid Bukurest – PAOK, Wisla – Hajduk nebo Basel – Feyenoordu, dvakrát reprezentační Polsko – Anglie, Polsko – Itálie, Polsko – Rusko nebo taky Anglie – Polsko…, nějaké německé zápasy, samozřejmě Slovensko … Perličku mám z Itálie – události v New Yorku 11. září 2001 mi znemožnily návštěvu derby Salernitana – Napoli, které se mělo hrát 13.9. a já byl tou dobou v jižní Itálii. Zvláštní kapitolou pak byly návštěvy družebních přátel, kdy jsem se Spartakem Trnava i GKS Katowice absolvoval desítky výjezdů. Nejvzdálenější byl s GKS do makedonského Skopje.    

Statistika u výjezdů Baníku?
Už jsem zmiňoval, že mám statistiky rád :-). Výjezdy na Baník si vedu, momentálně jsem na čísle 416 soutěžních – 339 liga + 71 pohár + 6 Evropa (Leverkusen, Middlesbrough, Heerenveen, Moskva, Tbilisi a Mogilev). Schválně opakuji soutěžních, protože nepočítám přáteláky a to bez ohledu na to, zda to byly výjezdy do Rakouska na Panathinaikos, německého Nürnbergu nebo vedle do Orlové či Frýdku Místku. Počítat nemohu ani tehdejší letní Interpohár, který ač se hrál v městech jako Nový Jičín, Valašské Meziříčí, Rožnov atd., šlo přece jen o domácí zápas Baníku a ne výjezd.

Hodně si navštěvoval i reprezentaci…
V devadesátých letech jsem na repre jezdil pravidelně, pár desítek zahraničních výjezdů bych do kupy určitě dal, v roce 1996 jsem v Anglii strávil kompletní úspěšné Euro, jeden kvalifikační cyklus jsem měl kompletní včetně jedenadvacítek, ve dvou kvalifikacích mi chyběl pouze jeden výjezd. 

Kam ses s repre podíval?
Tam kde hrála… Od sousedů jako Slovensko nebo Polsko až po Faerské ostrovy, Maltu, Srbsko, Litvu, Estonsko, Slovinsko, Španělsko, Anglii, Skotsko, Belgii, Holandsko, Lucembursko… Troufám si tvrdit, že nejkvalitnější zastoupení českých klubových fanoušků bylo paradoxně v červnu 1995 na zápase Lucembursko – Česko (1:0).

Navštěvuješ jen fotbal? Jaký máš vztah třeba k hokeji?
Fotbal je jasná jednička, ale navštěvuji i další sporty. Moc rád mám házenou, na kterou jsem od dětství chodil v Kopřivnici a připsal jsem si s Tatrou i nějaké házenkářské výjezdy. S českou repre jsem byl i na posledních dvou házenkářských Eurech (2010 v Rakousku a 2012 v Srbsku), v Ostravě chodím na ženy DHC Poruba. V devadesátých letech jsem se účastnil volejbalových ligových výjezdů s ženami Frenštátu, v Ostravě občas zajdu na basketbalovou Novou huť. Co se týče hokeje, tak na lize jsem byl naposled snad v roce 1994 na nedohraném zápase Pardubice – Jihlava. Když byl v Ostravě turnaj vyřazených hokejistů ze Stanley cupu, který se honosí nálepkou Mistrovství světa, tak jsem byl na Dansko – Japonsko. Proti hokeji jako sportu však nic nemám, kdysi jsem chodil na Tatru Kopřivnice, dnes občas zajdu na třetiligový HC Poruba. Chodím i na individuální sporty, z nichž mi je nejbližší plochá dráha a skoky na lyžích, stále pak oddaluji výjezd na oblíbenou kolovou, ale už to je blízko…  

Jak hodnotíš nynější českou fanouškovskou scénu? Jaký zaznamenaly posun prezentace na našich stadionech od posledního vydání FF?
Naše scéna se především rozšířila, aktivních je více táborů, což je velké pozitivum. K vidění je určitě lepší organizovanost fanoušků. Co se týče prezentací, tak si nejsem jistý, že by se nejlepší tábory za posledních pět let nějak výrazně zkvalitnily. Vysokou laťku si udržují a mnohé vypilovali na Slavii, Baníku, v Liberci, příslušnost ke špičce potvrzuje Bohemians nebo Slovácko. Výrazný posun pak vnímám u Sparty, která před pěti lety jaksi zaostávala a výjimkou je Plzeň, kde to souvisí především s fotbalovými úspěchy a tím, že před pěti lety tento tábor do špičky nepatřil.

Co je pro tebe největším zklamáním v českých a slovenských soutěžích a naopak je něco co tě mile potěšilo?
Nejvíce mi vadí neustálé brečení jak fanouškům všichni ubližují a absolutní nesoudnost v trošku krizových situacích. Je mi jasné, že v ochrankách často pracují vypatlané mozky, které čekají na příležitost, ale u mnohých z fans to není jiné, navíc je vše často podpořeno chlastem. Ano, fotbal je o emocích, ale alespoň trocha soudnosti mi zde nějak chybí. Šílené mi přijde, jak bylo degradováno heslo „Český fotbal pro fanoušky“, které se řve často v absolutně nesmyslných případech. Těší mě každý člověk v kotli, který fanouškovskou problematiku nevidí černobíle a dokáže nad věcí přemýšlet. To říkám přesto, že sám dobře vím a na vlastní kůži jsem poznal, jak policie a média dokáží znepříjemnit život.

Zmínils média, dá se proti nim vůbec bojovat?
Je těžké bránit se nesmyslným nařčením, zveličování maličkostí a politicko – policejní propagandě. Na druhou stranu si fanoušci škodí tím, že neprodávají to pozitivní, co na stadionech i mimo ně vytvářejí. Když se někde objeví nějaké srovnávání fanoušků, tak na to všichni nadávají, když chce někdo rozhovor tak se tomu velká část scény brání. Chybí mi více zájmu poprat se o své jméno, i když vím, že to vůbec není lehké. Bude to znít hodně ujetě, ale každý větší tábor by měl mít svého jakéhosi (v uvozovkách) PR managera.

Co podle tebe nejvíce škodí atmosféře na stadionech? (vstupy na občanky, karta fanouška, zákaz pyrotechniky, policejní brutalita...???)
Vidím kolem sebe, že dřívější bojovníci proti adresnému ticketingu jej dnes akceptují, tam kde se bojovalo proti kartám fanouška se pořádají zápisy na kartu kibica, pyrotechnika se pod hrozbou pokut vymezuje mimo hrací dobu a policejní brutalita? Idioti se najdou jak mezi policajty, tak mezi fans. Doba je prostě jiná, vše se posunuje mílovými kroky a paradoxně mnozí staromilci a bojovníci proti modernímu fotbalu dnes vítají zmodernizované stadiony nebo doprovodný program. Hlavní problém vidím úplně jinde – největším škůtcem atmosféry byla a stále je lenost, pózerství či nedostatek regionální hrdosti. Mám radost z každé skupiny, která se dá do kupy a povzbuzuje svůj místní klub. Čím více takových táborů, tím lépe pro celou scénu.

Určitě sleduješ i zahraniční scénu. Která liga je z hlediska fanoušků nejlepší, kde to šlo hodně nahoru a naopak, kde to podle tebe upadá?
Nedokážu a ani nechci posuzovat kdo je nejlepší. Obecně upřednostňuji italský před anglickým stylem fandění. Rád se znovu podívám na derby Partizan – Zvezda, ale na druhou stranu bych nechtěl, aby se v Česku kolem fotbalu dělo všechno, co je kolem něj na Balkáně. Mimo jihovýchod Evropy je již dlouho velký boom v Polsku a v poslední době si stále více všímám německé scény, kterou jsem dříve jaksi ignoroval. Trošku skrz prsty se dívám na Premier League. Hlavně ultras scéna žije a je se na co dívat i ve spoustě menších států ať už v Evropě, Asii, Americe či Africe. 

Nelákalo by tě obnovit magazín? Přeci jenom je více táborů a více aktivních, tak by možná byl o FF i větší zájem nemyslíš?
Otázka, kterou dostávám pořád, lidé se nostalgicky vyptávají, ale nejsem si jistý, že pomohou. Pokud by se seběhly všechny aspekty – dala by se do kupy spolehlivá a zapálená skupina lidí, udělala by se nějaká ekonomická rozvaha, zajistil se odběr a Karliner by garantoval dodávání osmisměrky, tak bych nějakou formu comebacku Football Factory nevylučoval. Těch podmínek je však více než dost.  

Nedávno jsi spustil web s nabídkou pomůcek na choreografie, starých čísel FF, oblečení…
Konečně jsme se propracovali až k této reklamě :-) Po šestnácti letech, kdy různými choreo pomůckami zásobuji mnoho táborů na scéně, jsem se donutil vytvořit nějaký web. Mnoho let jsem držel doménu footballfactory.cz, takže název byl jasný.  Věřím, že i můj web přispěje k úrovni naši fanouškovské scény. Tímto tady končíme, pokračování na www.footballfactory.cz :-)

Autor: Mara