Rozlučka Tomáše Rosického

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Narovinu se hned v úvodu přiznám svým, možná až nekritickým obdivem, k osobě fotbalisty Tomáše Rosického. Ten se narodil pár let přede mnou a do opravdového fotbalu začal pronikat zrovna v době, kdy jsem já tak nějak ten fotbal začal vnímat. Rosický je jediným sportovcem, jehož plakát jsem si v dětství ve svém pokojíčku vyvěsil. Odjakživa jsem jeho umění obdivoval, ale líbila se mi na něm i jeho skromnost, jeho chování a v neposlední řadě jsem oceňoval i to, jak za ním stojí celá jeho rodina. Když si pak po letech vzal za manželku mou oblíbenou televizní rosničku Radku Kocurovou, která navíc pochází z mého kraje, a dříve jsem se s ní osobně setkal, potěšilo mně to o to víc. Bylo tedy jasné, že si rozlučku TR10 nemohu nechat ujít.

V sobotu 9. 6. 2018 bylo v Praze nedýchatelno na Letné ještě více. Po dvou točených kofolách na osvěžení přicházíme s kamarádem ke stadionu hodinu a půl předem. Když si prohlédneme vystavené dresy, ve kterých TR nastupoval, zamíříme ke vstupu č. 1. Tam mají své stánky sponzoři akce a probíhá zde předzápasový program. Zúčastníme se ještě souboje Pepsi vs. Cola a pak už naše kroky vedou na stadion, jehož brány jsou otevřeny již dvě hodiny před plánovaným začátkem akce (17:00). U vstupu rozdávají hostesky bulletin ve formě vzpomínkové brožury (velmi zajímavá). Stojí zde i hostesky ze Sazka betu a holky z Pumy, které rozdávají papírové paruky. Ano, Rosickému se přezdívalo „Malý Mozart“ a tak někoho napadlo, že by bylo fajn, kdyby si lidi nasadili historické paruky a Rosického přezdívku si tak připomněli. No prostě umělá hloupost, co Vám budu povídat...Nechápu tu potřebu lidí, ať už v hokeji či ve fotbale, si stále něco nasazovat na hlavu. Lidi v parukách vypadali jako idioti a navíc to žádný efekt nepřineslo, protože většina jich zůstala nerozbalena a diváci si je odnášeli jako suvenýr, nebo použili na ochranu proti dešti. K dešti se dostanu za pár chvil.

Všechno vypadalo idylicky, blížila se doba výkopu, lidé se usazovali na svých místech a hráči zvučných jmen z ČR i zahraničí se rozcvičovali. Když tu se zničehonic spustil liják, doslova průtrž mračen. Zrovna teď, v ten nejnevhodnější moment. Uplynulých 14 dní všichni volali po dešti a on příjde zrovna v tuhle chvíli. Prší tak hustě, že hráči míří do kabin, na nebi se prohánějí hromy a blesky, fanoušci se tisknout pod střechu a různé přístřešky, aby se před deštěm alespoň trošku schovali. A někteří ne a zůstávají na dešti. Po minutě jsou promočeni skrz na skrz. Občas k publiku promluví moderátor večera Libor Bouček. Prosí lidi o trpělivost a posouvá výkop utkání. Nejprve na 17:10, 17:20, 17:30 až nakonec na 18:00. Za bouřky se hrát nesmí. Otázkou je, jestli to do osmnácté hodiny přejde.

Libor Bouček je dalším bodem, u kterého se chci zastavit. Uznávám, že byl dobrou volbou pro moderátora večera, fotbal sleduje, umí jazyky, občas je vtipný, ale osobně mám pocit, že je ho všude plno a každou větší akci moderuje právě on. A to se pak přejí.

No nic, je tady osmnáctá hodina a hráči nastupují na zelený pažit. Tým Česká v červených dresech, tým světa v bílých. Jako poslední vbíhá na hřišti TR10 a okamžitě si vyslouží obrovský potlesk. Na déšť je zapomenuto (ačkoliv stále prší), atmosféra je pozitivně skvělá, začíná utkání hvězd. Českých i světových.

Hraje se v přátelském tempu, o srandičky není nouze a musím uznat, že je skvělé vidět legendární fotbalisty opět spolu a bavit se jejich uměním. Všechno podtrhuje kotel Sparty, který fanaticky fandí už někdy od půl páté a zvlášť fandění v hustém dešti si náležitě užívají. Zaslouží si pochvalu, protože díky nic se utkání odehrálo v atmosféře s ligovou atmosférou a nehrálo se ve sterilním prostředí. Fanoušci navíc věnovali své chorály především Tomášovi. Jistě, že se objevily chorály sparťanské, ale převážná většina z nich byla předělána do podoby pro TR10. A třeba takový „kdo neskáče, není Rosa“, pobavil.

Bylo mi líto, když jsem ještě před utkáním viděl kterak déšť a vítr poničili velké malované plachty, které měli Ultras Sparty v rámci plánované choreografie připravené. Mnohahodinové úsilí fanoušků tak přišlo vniveč. A to je škoda. Nechápu, kdo se tomu může smát. Ten, kdo se již někdy plazil po kolenou, vybarvoval a tvořil pro svůj klub, jistě ne.

Nevyšla ani druhá plánovaná prezentace na protilehlé tribuně. V desáté minutě měla proběhnout kartoniáda, ale protože většina fanoušků se přesunula do horní části hlediště (pod střechu), zůstalo mnoho kartónu nevyužitě ležet a plánovaný obraz tak úplně nevynikl. Škoda, škoda.

Povedla se ale tradiční pyroshow, kterou tentokrát nikdo neodsuzoval, a za kterou snad nehrozí žádná pokuta...

Abychom ještě zůstali u fanoušků, musím zmínit věc, o které se po zápase snad mluvilo ještě více, než o samotné rozlučce. Ano, kotel (nejen kotel, ale i lidé na protilehlé tribuně) pískal na Milana Baroše, a skandoval „smrt Baníku“ (jednou). Může mi někdo vysvětlit proč to opět spustilo mediální masírku? Každý ňouma měl opět potřebu se k tomu vyjádřit, odsoudit kotel a kopnout si. To vás takové pranýřování baví? To jako chcete ukázat, že jste lepší lidi? Vzpamatujte se, proboha! Víte, ke komu teď mluvím. Že se bude na Baroše pískat bylo jasné už ve chvíli, kdy byla zveřejněná jeho nominace. Čekali jste snad, že bude ostravský patriot na Letné vítán? Kór po posledním utkání Sparty s Baníkem? No tak, nebuďte směšní. Vždyť se nic tak hrozného nestalo, Baroš i ostatní brali pískot s úsměvem a smáli se tomu (viz. foto). Děje se spousta hrozných a špatných věcí, ale my se tady budeme točit na tom, že pár fanoušků křičelo a pískalo na jednoho z hráčů? Nakonec stejně ostatní tribuny reagovaly v těchto chvílích na kotel pískotem a myslím, že ani Tomáš Rosický se z toho nezblázní. Narozdíl od internetových moralistů. A to píšu jako člověk, který má MB27 v oblibě.
Rosa v poločase převzal ocenění od předsedy FAČRu a šéfa Sparty Křetínského a vyměnil bílý dres za červený a přestoupil tak ze světového výběru do českého. S Kollerem, Poborským, vynikajícím Blažkem v bráně, s Galáskem a dalšími legendami Van Persiemu, Fabragasovi, Dedemu a skvělém Jensi Lehmanovi v bráně rozehrál Rosický svůj poslední poločas. (utkání se hrálo na 2 x 30 minut, s desetiminutovou pauzou).

Bylo to moc fajn, lidi se bavili, hráči se bavili a ke konci druhého poločasu došlo k dojemné situaci. Na hřiště za TR nastoupil jeho otec, jeho bratr a především jeho pětiletý syn. Malý capart v reprezentačním dresu se ujal své role zodpovědně a po pár minutách na hřišti skóroval, když po narážečce od táty prostřelil Lehmana mezi nohami a vsítil svůj první gól. Na vyprodané Letné, před očima mámy, táty, dědečka, celé rodiny. V tu chvíli to všem začalo docházet. Je konec. Konec jedné legendární etapy v historii českého fotbalu, konec v kariéře jednoho legendárního kluka. Kluka, jenž měl obrovskou smůlu na zranění, a přesto se stal legendou a hráčem, na kterého se nezapomene.

Závěrečný proslov a poděkování byl pomyslnou tečkou za kariérou Tomáše Rosického. Do fotbalového důchodu ho vypravili jeho kamarádi z celého světa, jeho rodina a především pak fanoušci, kterých na stadion dorazilo 18.887. I přes několik drobností, které se možná daly udělat lépe (chybějící grafika, nedostatečné ozvučení...) , před věci, které se ovlivnit nedaly (počasí) se rozlučka TR povedla a diváci odcházeli s dobrým pocitem. A snad si to užil i ten, kvůli kterého jsme se tady všichni sešli, Tomáš ROSICKÝ #10.

Autor: DD & Blog