S pyrotechnikou mám i špatnou zkušenost

Tomáš Abrahám obléká druhým rokem dres rakouského Wackeru Innsbruck a o jeho pozici v týmu vypovídá kapitánská páska, kterou pravidelně navléká na svou paži. Ne jinak tomu bylo ve včerejším zápase mezi Rapidem Vídeň a Wackerem Innsbruck, kde jsme byli přítomni. Navíc tento 32-letý český záložník v posledních 53 zápasech nevynechal ani minutu. V rubrice Pod lupou vám dnes přinášíme první rozhovor s hráčem, který bude zaměřen na fanouškovkou tématiku. Jedná se o první rozhovor tohoto druhu na našem webu a rozhodně nebude poslední, tak snad se bude líbit.

Druhou sezónu hraješ v Rakousku, můžeš čtenářům trochu popsat rakouskou fotbalovou soutěž i co se týče fanoušků?
Je tady několik mužstev, které jsou fanouškovsky tradiční a hodně silné. Na prvním místě je samozřejmě Rapid a Austria, a potom Innsbruck, Šturm a Salcburk. No a pak jsou tady zase mužstva, které tu fanouškovskou základnu vůbec nemají, jako je Mattersburg, Kapfenberg... I když to v zápase s Rapidem tak nevypadalo, tak se tady hraje hodně ofenzivně a padá hodně branek a lidi do hlediště chodí.

Jaký je podle tebe největší rozdíl, co se týče fanoušků, mezi českou a rakouskou ligou?
Myslím si že v Česku chybí takové to klasické fotbalové jádro, jaké dříve bývalo v Brně. Několik mužstev ho má, ale je to slabší než v minulosti. I když začalo v lize padat více branek jak v minulosti, tak v Rakousku se mi zdá, že se fanoušci umějí tím fotbalem lépe bavit.

Jak jsou na tom fanoušci Innsbrucku?
V sobotu jsme měli ve Vídni 500 fanoušků a ti za námi cestovali asi šest hodin, což se taky počítá. Doma na nás chodí šest až osm tisíc diváků a atmosféra bývá výborná. Lidi se dokážou bavit, i když se nám utkání třeba zrovna nepovede dle představ.

Fanoušci bojují za používání pyrotechniky. Jaký máš ty vztah pyrotechnice?
Jednou mi dělobuch bouchl přímo u hrudníku, takže mám s pyrotechnikou i špatnou zkušenost, ale to je jiná věc. Myslím si, že to k tomu patří, a pokud tím není ohrožen zdravotní stav hráčů, tak proč ne. Je to všude ve světě a atmosféru zápasu to ještě umocňuje. Samozřejmě je škoda, když je pyrotechniky tolik, nebo je použita za špatného počasí a dým zahalí celé hřiště, že není vidět na krok. V Innsbrucku máme pyrotechniku při každém zápase a nevadí nám to.

Hrával jsi rovněž v Turecku a Řecku, která země, ve kterých jsi kdy hrál, má podle tebe nejdivočejší fanoušky?
Turecko, ale v každém státě, ve kterém jsem hrál, je jedno dvě mužstva, které má fanoušky tak vášnivé, že na to nejde zapomenout. Třeba v Řecku Paok. To jsou prostě fanoušci kteří jezdí ven ve velkých počtech. Ale nejvášnivější jsou v Turecku. Na stadionu Fenerbahce 55 000 fanoušků, každá tribuna vyvolává své hráčce. I my když jsme hrávali doma, tak nás vyvolávali. Prostě tím žijou. Jednou jsem se zúčastnil derby Fenerbachce proti Galatasaray, kdy na hřiště fanoušci naházeli 10 000 petláhví, pak zapálili sedačky, fanoušci tam zůstali uvězněni, a bylo to opravdu velmi vypjaté.

Je nějaký zápas, z hlediska atmosféry, na který rád vzpomínáš a naopak na který bys raději zapomněl?
Nejraději vzpomínám asi na zápas v tureckém Denizlisporu, kdy jsme se zachraňovali v zápase s Fenerbahce, které kdyby vyhrálo, tak získalo titul. My jsme potřebovali minimálně remizovat. Podařilo se nám vstřelit v 87. minutě branku, a sudí pak nastavoval 16 minut. Nakonec to skončilo 1:1 a Fenerbahce tak přišlo o titul. My jsme se zachránili a tehdy to byla jedna velká oslava. Do tréninkového centra, které bylo vzdálené 3 km jsme jeli dvě hodiny, protože nás lidi nechtěli pustit a museli jsme s nimi slavit. Doteď když přijedu do Turecka, tak to fanoušci vzpomínají. Jedna strana je na mě naštvaná, protože jsem hrál v týmu, který připravil Fenerbahce o titul. Druhá strana je zase šťastná, protože díky nám získal titul Galatasaray. A rád bych zapomněl na každou porážku o více jak tři branky.

Byl jsi někdy na fotbale v Kotli? Třeba jako malý kluk? Pokud ano, tak kolik ti bylo a kdy a kde to bylo?
Když jsem byl v dorostu v Brně, tak jsem byl v kotli na zápase Brna s Rapidem. Tehdy ještě Za Lužánkami, ale nebylo to vyloženě v kotli. V kotli jsem byl jednou v Turecku, když jsem byl v trestu, tak jsem se šel pozdravit s diváky, se kterými jsem měl výborný vztah.

Video monitorující atmosféru zápasu mezi Rapidem a Innsbruckem

Autor: redakce