Biometrická identifikace na stadionech?

Trvalo to nějaký ten týden, ale mediální bouře, kterou vyvolal incident při zápasu Slavia – Sigma (fotoreport zde), pomalu utichá. Od chvíle, co pár jedinců z TS naházelo světlice do sektoru fanoušků Sigmy, jsme vyslechli a dočetli se spoustu různých více či méně zajímavých názorů, bezpočet otřepaných klišé, byli jsme svědky tvrdého postupu disciplinární komise LFA vůči Slavii, a nakonec jsme se včera od předsedy odvolací komise FAČR pana Jana Lega dozvěděli, že DK LFA udělila část trestu v rozporu s disciplinárním řádem. S tímto vším nepřímo souvisí jedna událost, která sice nebyla medializovaná, ale je důležitým příspěvkem do veřejné debaty o bezpečnosti na stadionech.

Úřad pro ochranu osobních údajů včera na svém twitterovém účtu zveřejnil odkaz na vlastní stanovisko z 16.8. Týká se možností identifikace a zamezení vstupu nežádoucím osobám na fotbalové stadiony. Vzhledem ke stručnosti stanoviska vkládáme níže celý text:

16. 8. 2019 – Úřad pro ochranu osobních údajů zveřejňuje stanovisko ohledně možností identifikace a zamezení vstupu nežádoucím osobám na fotbalové stadiony. Jde o osoby, které hrubým způsobem narušily průběh předchozích zápasů s vážnými následky pro pořadatelský klub, který je hodlá po určitou dobu vyloučit z návštěvy fotbalových utkání. Právě touto oblastí se Úřad zabýval v rámci své konzultační činnosti.

V podkladech předložených sportovním klubem bylo navrženo využití technologie rozpoznávání obličejů (face recognition) pořadatelem utkání při vstupech na stadion. Tato technologie však jako zpracování zvláštní kategorie osobních údajů – biometrických údajů za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby, podléhá podmínkám podle článku 9 GDPR o zpracování zvláštních kategorií osobních údajů.

Tento článek vyžaduje pro zpracování biometrických údajů i v případě významného veřejného zájmu výslovné zákonné zmocnění, které musí být přiměřené sledovanému cíli, musí dodržovat podstatu práva na ochranu údajů a poskytovat vhodné a konkrétní záruky pro ochranu základních práv a zájmů subjektu údajů. Stávající zákon o podpoře sportu, který pouze obecně upravuje opatření k zajištění pořádku v průběhu sportovního podniku a vydání návštěvního řádu, nelze považovat za dostatečné zmocnění pro zpracování biometrických údajů. Rovněž český zákon o zpracování osobních údajů ani jiný právní předpis takovou zvláštní právní úpravu neobsahují.

Za současného právního stavu tedy nelze najít dostatečný právní důvod ke zpracování biometrických osobních údajů návštěvníků fotbalového utkání technologií face recognition vlastníkem sportovního zařízení v postavení správce osobních údajů.

Osobně se mohu jen domnívat, který klub si u úřadu o stanovisko zažádal – byť těch „problematických“ a zároveň ochotných do podobných projektů investovat moc nebude –, ale jako aktivní fanoušek jsem za něj z mnoha důvodů rád.

Přinejmenším se oddálila doba, kdy se fanoušci budou muset vzdát další části své osobní svobody. Občasný prodej lístků na občanku, mnohdy nedůstojné kontroly u vstupů, natáčení obličeje a osobních dokladů policií ČR na výjezdech, přítomnost dalších kameramanů z kriminálky na tribunách, beztrestné a nezřídka neprofesionální jednání security, to vše nám již fotbal znepříjemňuje a mělo by to snad být více než dostačující k zajištění bezpečnosti a pro případné dohledání pachatelů přečinů. A i když někteří nejmenovaní novináři rádi pouští na čtenáře nebo diváky hrůzu, zaznívá neustále ze strany samotných aktivních fanoušků, že na stadionech je stále bezpečněji. Koneckonců i v pořadu ČT Události, komentáře, který se 1. srpna věnoval mimo jiné právě incidentu na Slavii, padlo, že násilností na stadionech ubývá. Nerozporoval to ani v tu chvíli přítomný novinář Stanislav Hrabě, a ten přitom neváhal strašit diváky 40 let starými incidenty z římského derby či z argentinské ligy. Možná tedy není nutné na stávajícím systému nic zásadního měnit, a ještě více tak stigmatizovat fotbalové prostředí a samotné fanoušky.

Stanovisko ÚOOÚ je dobrou zprávou i s ohledem na nemožnost využití alternativních technologií pro sběr a analýzu biometrických údajů. V některých debatách totiž byly zmiňovány jiné způsoby než tzv. face recognition, např. identifikace dle otisku krevního řečiště. Tu neslavně zavedli před x lety na maďarském Ferencvárosi a odstartovali tím několikaletý bojkot ze stran ultras. Je tedy jen dobře, že ani tímto směrem se snad žádné tuzemské klubové vedení nevydá.

identifikaci dle otisku krevního řečiště využívá Groupama Arena klubu Ferencvárosi TC

Není samozřejmě jisté, že se zákon o podpoře sportu nedočká v budoucnu novely, která by využití podobných technologií umožnila. Takové úpravě by však měla předcházet rozsáhlá diskuze, ve které dojde k pragmatickému zhodnocení rizik oproti výsledku nových opatření. Je otázkou, zda několik ojedinělých incidentů – u mnoha z nich se navíc podaří pachatele identifikovat již nyní –, stojí za další degradaci fanouška a nový klín vražený mezi fanoušky a funkcionáře, ať už ligové či klubové. Riziko na stadionech je minimální a s těmi mimo stadion podobné systémy nepomohou.

V neposlední řadě je třeba vnímat nebezpečí, že osobní a biometrické údaje mohou být klubům zcizeny a zneužity. Toto je v diskuzích přehlíženo, nicméně v bezpečí nejsou před útoky hackerů ani velké technologické společnosti, jak velkou investici do zabezpečení dat potom můžeme očekávat od fotbalových klubů? Od klubů, které mnohdy nedokáží zajistit pro fanoušky ani včasný vstup na stadion, základní občerstvení nebo třeba tekoucí vodu a trochu důstojné toalety.

Autor: ds