BLOG: Český fanoušek? Konformista a přizdisráč

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Český fotbalový fanoušek je konformista a přizdisráč. Jak jinak si vysvětlit poslední hysterické výlevy ultras a hooligans fanoušků napříč republikou?

Fanoušci, ultras i chuligáni (dále už budu používat jen fanoušci) mají v posledních týdnech konečně možnost demonstrovat mužnou sílu a zachraňovat svými superalternativními postoji civilizaci. Vyjebávání, kterým český fanoušek v posledních letech čelí díky zavádění různých bezpečnostních opatření, jasnému ovlivňování fotbalových zápasů nebo destabilizaci různých fotbalových klubů byly labutí písní oproti dohodě fotbalových klubů z odvodu 1 € z každé vstupenky na podporu lidí utíkajících z válečných zón.

Konečně téma, ke kterému je možné se hlasitě vyjádřit nebo nejít na zápas. Konečně téma, které je tak vzdálené, že místním fanouškovým ekipám stojí za to angažovat se. Nikdo totiž pak nepozná, že za stav českého fotbalu, na který od 7. lahváče nadávají, jsou částečně zodpovědní i oni. Tím, že jejich angažovanost končí vytržením sedačky nebo pokřikem „Piča Damková“, což může dneska pohoršit tak maximálně Pavla Čapka. Tím, že jsou na stadionu schopni řešit to, jestli na fotbale bylo o 5 policajtů víc nebo míň. Rozlišovací schopnost se neroztopila mezi obdivem ke zfetovaným polským chuligánům (to jsem nikdy nepochopil) a nenávistí k uprchlíkům, kvůli kterým raději někteří nevyrazili na výjezd, ale šli si zahulákat na jakousi pofiderní demonstraci. Už totiž partu začínám podezřívat z toho, že schopnost identifikovat podstatná témata se neměla kde roztopit. Kde nic není, ani smrt nebere.

Nejhůř jsou na tom samozřejmě západočeští. Být fanouškem Plzně, to už jeden může považovat za syndrom. Z party výpitků, ze kterých měla ještě před pár lety celá fanouškovská scéna prdel a jejichž hlas byl slyšet maximálně tak do Rokycan na benzínku, se stali hrdinové seriálu Kmeny, kteří reprezentovali domácí chuligánku takovým způsobem, že se jeden může divit, co za kokoty se pak snaží strážit jakési evropské hodnoty. Svou stráž civilizace předvedli někteří v zápase proti Minsku, a to tak, že to Václav Procházka na hřišti podle svých slov ani nepoznal. Ve svém boji za „klub“ a „pravdu“ se pak ještě stačili opřít do paralympijského sportovce, který si dovolil kritizovat prázdnou hlavu Limberskýho. Byl to nakonec Ježek, který tvář plzeňským zachránil tím, že to označil za dobrý fór. O protiislámských transparentech snad ani nemá cenu mluvit, koneckonců při vymezování se proti lidem, které nikdy neviděli, to se vzchopí i školka a prodavač párků v Jablonci.

Tenhle hejt však není žádnou obžalobou plzeňských. Ti svým na odiv dávaným kokotstvím pouze zvýraznili marginální roli českého fotbalového fanouška. Poslední léta zažívá fandovství turbulentní období. Stěhování ze stadionu na stadion, výměny majitelů, korupční kauzy ve fotbale střídají kauzy neznámých majitelů tradičních klubů, faktická marginalizace tradičních moravských klubů (Baník, Brno, Olomouc) ve prospěch podnikatelských projektů Jablonce, Plzně a nakonec i tradiční sparťanské žumpy, bez níž by se o českou ligu stejně nikdo nezajímal. Na to všechno fanoušci reagovali jak? Nijak.

Rozezlené pokřiky, ze kterých si stejně prase Pelta nic nedělá, protože o svém čurákovi toho určitě v životě už slyšel mnohé a nejen od manželky. Občasné úlety nejsou pro český fotbalový systém žádný problém. Vylomená branka? Zavedeme bezpečnostní opatření, které zajistí náš švagr. Však my na vás ještě zbohatneme, vy chudáci. Fanoušci na stadionu jsou pouze lákadlem pro potenciální sponzory ochotných financovat fotbalový byznys. V podstatě vůbec nevadí, co na stadionu fanoušek huláká. Podstatné jsou počty lidí na stadionech, analýzy dopadu potenciální reklamy a to, kolik je ochoten ten který klub vrátit sponzorovi „bokem“ tak, aby daňové úlevy byly co nejvyšší, ale zároveň aby se všichni dostatečně napakovali. Díky obchodnímu talentu přežívá současná garnitura okolo Pelty a spol. Ultras a chuligáni jsou v Česku stejně jenom otázkou morálního odsouzení za vhozenou dýmovnici, ale jejich reálný vliv na chod klubů a jejich orientaci je nulový. A můžou si za to sami, protože mezi největší fanouškovské úspěchy patří … nic. Český fanoušek nikdy ničeho nedosáhl. Vyjebávaj s ním při prodeji lístků, při prodeji klubových legend, které ještě věří v tradiční symboly, prostě pořád. Český fanoušek místo toho hrdinně povstává proti uprchlíkům.

Na podstatu se nakonec vyjebali bohužel i Baníkovci. Iniciativa Hrobař Baníku byla spuštěna v okamžiku, kdy z původního Baníku nezbylo skoro nic. Osobně mě úplně vyvedlo z míry, jakým způsobem se místní „tvrdé jádro“ postavilo proti odchodu z Bazalů. V posledním utkání proti Dukle, které bylo i mým posledním zápasem na Bazalech po 18 letech, se nechalo uchlácholit Jarkem Nohavicou. Ten je svým slušným udavačským přízvukem požádal, aby si to tak nebrali, že to je život. Ačkoliv se nepovažuju za žádného tvrďáka, v tu chvíli by jakákoliv politická akce měla smysl. Místo toho se vytrhali sedačky, zlomila branka a při poslednímu pivu nechali lidi Bazaly svému osudu. Jako pomsta za odchod z Bazalů má být vynechání domácích zápasů ve Vítkovicích. V tu chvíli pro mě jakýkoliv fanouškovský svět skončil. Tvrdá ekipa tím vyslala zprávu majitelům klubu a nakonec i celému českému fotbalovému světu: Jsme přesně tím, za co nás máte. Subkulturou už nejsme vůbec, zajímá nás totiž opravdu jenom provokovat policajty, ale dohromady v nic nevěříme. Neochotu mobilizovat se pro konkrétní věc nahradil motiv boje proti civilizačnímu úpadku symbolizovaným uprchlíkem. Kdyby nebylo uprchlíka, tak nevím na co by současný fanoušek myslel. Asi na lahváč. Baník a Plzeň jsou jenom metafory současného stavu české scény, ostatní kluby jsou na tom podobně, ba hůř.

Kritika UEFA za ten jediný přijatelný prvek, pro který má cenu neházet fotbal za hlavu – pro apel na zbavování se předsudků mezi lidmi – je v tomto ohledu úplně nepochopitelná. Si pičo uvědomte, že už to jiné nebude. Že dožadovat se bílé Evropy je už tak trapné, že by bylo těžké v roce 2015 vymyslet něco debilnějšího. Že ten uprchlík byl aspoň schopen vyjebat se na svou podělanou zem a šel tu zkusit jinam. Rozhodně chápe principy současného světa víc než tolik obdivovaný polský fanoušek (to mě tak sere!), který se svými antisemitskými kecy a civilizačními návyky v Evropě tak proslavil, že každý druhý Němec bude mít za kolegu radši Syřana než vylitou polskou hlavu. Polská vláda aspoň pochopila, že se není ve světě čím chlubit a sklopila rypák.

Čeští fanoušci se svým postojem k uprchlíkům stali tím, proti čemu vystupují. Použili stigmatizující nálepky na ty, kteří jim to nemají jak vrátit. Když je český fanoušek nazván dobytkem, to jsou fóra plná fotrovských keců o nálepkách. Pro svou pozici však český fanoušek, na rozdíl od každého jednoho migranta, neudělal nic. Stali jsme se konformistickými přizdisráči. Včetně mě, protože celej text mluvím o někom třetím, abych se ze sebe náhodou nezblil.

Radek

Autor: Blog