o supporters | registrovat | přihlásit se
vyhledat rss
z domova ze světa foto reporty groundhopping blog rozhovory hooligans video

BLOG FANOUŠKŮ: FOTBAL V ASII

blog fanoušků úterý, 19.11.2019 - přejít do komentářů
Spojené Arabské Emiráty, Singapur, Malajsie...
/titleImg/blog-fanousku-fotbal-v-asii/1/9177.jpg?width=570

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Cca půl roku před plánujeme, kam se vydat na letní dovolenou. Láká nás něco nového, což pro mě i kamarády byla Asie (jeden kámoš se bohužel nakonec nezúčastnil), zároveň ale pro nás velkou prioritou bylo to, aby se v dané zemi na přelomu července a srpna hrál jakýkoliv fotbal. Po různém přemýšlení, promýšlení a variantách vybíráme SINGAPUR, malý městský stát, který se však velmi liší od všech ostatních států v jihovýchodní Asii. Stát je to opravdu malý a v celé zemi vám bude stačit místní MHD, ať už metro, autobusy, nebo lanovky. V zemi platí plno zákazů, například zákaz žvýkaní žvýkaček, pokuta za nespláchnutí na wc atd., i proto je však v Singapuru nejvyšší životní úroveň na světě a zároveň největší bezpečnost. Avšak ne všechno se tam dodržuje a určitě to není takové, jako se může zdát po přečtení některých cestopisů. 

Tolik pouze na úvod menší představení země, ve které jsme strávili dva týdny a udělali si z ní také víkendový výlet do sousední Malajsie.
Jak už to na cestách do vzdálenějších zemí v Asii bývá, na cestě je minimálně jeden přestup, a ten jsme měli v SAE, kde jsme strávili cca 17 hodin ve druhém největším emirátu této arabské země- v Dubaji. 
Článek bude rozdělený na takové tři epizody, kde se v každé budu věnovat dané zemi, nejvíce vět bude napsáno samozřejmě u Singapuru. Ale začneme popořadě...

SAE: 
Přílet byl do Dubaje, kde hrají nejvyšší ligu tři místní týmy. Ač se v tento den žádný zápas nehrál, bylo by hříchem nenavštívit při sedmnáctihodinovém přestupu alespoň nějaký stadion. Nejprve se však vydáváme na prohlídku zimního stadionu, který se nachází přímo v nákupním centru, a také jdeme na samý vrchol nejvyšší budovy světa Burj Khalify, která měří téměř 830 metrů.

Už brzo ráno po našem příletu je obrovské vedro, úplně nejvíc jsme však naměřili lehce po poledni, kdy bylo pocitových 52 stupňů !! V tento moment jsme právě mířili na cca dvoukilometrovou cestu, z klimatizovaného metra na Al Maktoum Stadium- domov trojnásobného mistra Al Nasr SC. 
Al Maktoum Stadium je stadion pro 15 tisíc lidí, který byl nově zrekonstruovaný v roce 2017. Stadion se nachází v areálu, kde můžeme vidět další tři hřiště, sportovní halu, ale také mešitu. 

Do areálu vcházíme vstupní bránou, za kterou se nachází téměř všechno v klubových modrobílých barvách. Barvy se nám samozřejmě velice líbí, a tak prostředí zdobíme i našimi modrobílými samolepkami, kde už je nalepená například vlepka Dortmundu. Nějaká stadiontour se očekávat nedá, jsme však připraveni se případně někoho zeptat, zda bychom se na hlavní stadion podívat mohli. K našemu štěstí probíhají uvnitř stadionu nějaké úpravy, a je otevřený boční vchod, kterým také vcházíme přímo na trávník, dělníci si nás nějak nevšímají, pouze nás ochotně vyfotí. Stadion je to útulný, jde z něj ještě cítit novota, kombinace světle modrých a tmavě modrých sedaček vypadá velmi dobře. Sedačky zdobí pouze rok založení klubu 1945 a nad ním čtyři velké portréty šejků, což by měli být nejdůležitější představitelé klubu. 

Po chvilce se na nás přichází podívat security areálu, a i přesto, že nic extra neříká, tak dofotíme pár fotek a opouštíme stadion. Chvilku se motáme ještě po areálu, jdeme také k fanshopu, kde zjišťujeme, že otevírá až za dvě hodiny, což je v tomhle vedru nekonečná doba, a tak opouštíme celý areál a jdeme zpátky na metro. 

Ještě nějaký čas v Dubaji máme, spíš už ale odpočíváme v klimatizovaných budovách a u dobrého jídla hodnotíme návštěvu Al Nasru. I přes ohromné vedro jsme určitě nelitovali, že jsme tento stadion navštívili, a že se nám podařilo dostat až k trávníku. Líbilo se nám tam, a v budoucnu bych se nezlobil, kdybych zašel na zápas místní ligy. 

SINGAPUR: 
Hlavní cíl naší dovolené, po sedmihodinovém letu z Dubaje a překonání čtyř hodin časového pásma do plusu (Oproti Česku je časové pásmo v Singapuru +7 hodin) se objevujeme v Singapuru. 

Hned první den nás čeká náš první zápas, a to zápas velký, zápas o kterém jsme se dozvěděli až na konci jara. V rámci přípravného turnaje International Champions Cup se proti sobě postavil italský Juventus a anglický Tottenham, utkání se hrálo na Národním stadionu s kapacitou 55 tisíc diváků. Vstupenky jsme koupili přes internet v předprodeji, cena za jednu byla 42 singapurských dolarů, což je v přepočtu asi 710 kč (1 SGD = cca 17 kč), a lístky jsme si vytiskli z emailu, klasické papírové vstupenky zasílaly pouze na singapurské adresy. 

Před stadion přicházíme celkem brzo, zvědaví na všechno možné i nemožné. Stadion se nachází uprostřed velkého komplexu, který se jmenuje Singapore Sports Hub a nachází se ve čtvrti Kallang. Součástí komplexu je kromě Národního stadionu také atletický stadion, tenisové kurty, basketbalové hřiště, volejbalové kurty, plavecký stadion, sportovní hala, různé posilovny, kryté i venkovní, ale také nákupní centra, restaurace a samozřejmě metro, které jsme využívali každý den, a to díky našemu pobytu v sousední čtvrti. Zajímavostí je, že většina sportovišť je přístupná také pro veřejnost, čehož Singapurci plně využívají. Nejvíc plno bylo na basketbalových hřištích, a to až do nočních hodin. 

Národní stadion nahradil svého předchůdce v roce 2014 a musím uznat, že se dost povedl. Už na dálku budí tento kolos značný respekt, i díky obří střeše, která je navržená tak, že na jedné straně není střecha položená až dolů, a z horních míst na tribuně je krásný výhled na město. Ke střešní konstrukci ještě jedna věc. Jdou na ní přehrávat různé animace, což je taky velká zajímavost. 

Nyní však k samotnému zápasu. Před stadionem je velmi živo, jsou tu oficiální fanshopy obou týmů, plno soutěží, pro děti i dospělé. V jedné z restaurací jsou viděni i fanoušci přímo z Anglie, kteří o sobě dávají vědět klasickými chorály a vyvěšenou vlajkou, která je pro místní přímo atrakcí. Čas však plyne a stadion tak otevírá svoje brány, my vcházíme mezi prvními a lehce unavení po náročném letu jdeme ke kiosku, kde si dáváme klobásu a místní pivo Tiger, to vše v setu za 8 SGD. Klobása je překvapivě velice dobrá a zaslouží si krásných 8,5 bodů. Samostatná stojí 5 SGD, my ještě ochutnáváme chilli klobásu, ta zasloužila 7 bodů. 

Stadion je zevnitř stejně tak jako venku nádherný, opravdu máme Singapurcům co závidět. Fanouškovské zastoupení mají oba týmy podobné, více lidí však fandí Tottenhamu, když má ale míč Ronaldo, šílí snad všichni okolo. Fotbal to byl nahoru dolů, plno šancí, místním udělal radost svou trefou Ronaldo, ale z výhry se radovali kohouti, když Harry Kane dal v 93.minutě gol z půlky na konečných 3:2. Zápas sledovalo 50,443 fanoušků. O dva tisíce lidí méně, než o den dříve na stejném stadionu hraný zápas Manchester United vs. Inter. 

O památkách, atrakcích, parcích, o zoo, o džungli apod bych mohl napsat dalších x řádků, ale pojďme se věnovat místní fotbalové lize. 

Liga se jmenuje Singapore Premier League, a je takovým nástupcem S.League, která fungovala až do roku 2017. Ta se skládá z devíti týmu, z nichž je jeden z Bruneje, jeden je jakási singapurská pobočka japonské Niigaty a také repre tým do 23 let, který hraje pod názvem Young Lions. Od roku 2018 je tato soutěž více financovaná, změnila název, uzavřela se a také zmenšila počet stadionů, na kterých se hraje, konkrétně na čtyři, tudíž o jeden stadion se dělí dva týmy (plus samozřejmě DPMM Brunej, který hraje ve své zemi). Za tím vším je jediný důvod, a to zkvalitnění soutěže. I díky penězům můžeme v lize vidět hráče z Francie, Nizozemska, Chorvatska, Japonska. 

Náš první ligový zápas jsme navštívili v úterý večer na Bishan Stadium s kapacitou 3,500 diváků. Název stadionu je převzatý ze čtvrti, kde leží. Stadion je s atletickou dráhou a jednou tribunou. My jsme na tento zápas velmi natěšení, očekáváme plno branek, a hlavně je tento zápas pro Singapurce něco, jako u nás derby pražských S.

Jde o zápas Home United vs. Tampines Rovers, favorité by měli být hosté, jenž jsou druhý nejúspěšnější singapurský klub. Po příchodu ke stadionu kupujeme vstupenky za 6 SGD, které nemají žádné vyznačené sektory, nebo sedadla. Zápas začíná zhruba za 1,5 hodiny, na stadionu jsme zatím sami, tak koukneme na fanshop, kde jsou pouze dresy a trička (což je i tak úspěch, oproti jiným klubům v této soutěži). O kousek dál je občerstvení, kde jsou na výběr různé druhy nudlí, závitků, mořských plodů a k pití limonády, za 2 SGD kupuji s příchutí liči a v klasickém singapurském počasí chutná dobře a hlavně osvěží. 

Zápas pomalu začíná, na tribuně může být kolem 500 lidí, o jakousi atmosféru se stará většinou asi dvacítka hostů. Ti vidí ve druhém poločase obrat svých oblíbenců a slaví výhru 4:2. Na tomto zápase vidíme také dva kluky s tetováním Leeds, nejspíš měli cestou do Singapuru stejné myšlenky jako my. 

Druhý zápas nás čeká v pátek, kde očekáváme hlavně velmi slušnou atmosféru. V zápase se představí domácí Geylang International, který patří, co se týká atmosféry, k tomu nejlepšímu, co lze zde vidět, a hostující Albirex Niigata, pobočka slavnější japonské sestry. Jedeme na stadion Our Tampines Hub, který každému na první pohled musí připomínat stadion v Trnavě, a to díky svému umístění v obchodním centru. Na cestu k pokladnám se musíme ptát, ale nakonec stojíme u pokladny a kupujeme vstupenky za 7 SGD, tak jako všude v Singapuru, sektor a sedadlo se neřeší. Místní jsou evidentně nadšení, když vidí Evropany na své lize, což nám dávají úsměvy od ucha k uchu jasně najevo. Hned vedle pokladny je stolek s předměty Geylangu. Výběr je zde pestřejší, a zároveň je to poslední fanshop, který na zdejších ligových stadionech vidíme. My kupujeme šálu asi za 14 SGD a jdeme ještě pro občerstvení, které kupujeme přímo v obchodním centru. Domácí jsou v tomto zápase jasný outsider, ale svého soka se nezalekli. Na stadionu pro 5000 lidí může být něco kolem 1200, včetně asi dvacítky hostů, kde však bubnuje a fandí pouze jeden fanatik. Určitě si však zaslouží uznání za snahu a oddanost. To u domácích je to jiná písnička, cca sedmdesátka ultrasáků rozjíždí od samého začátku pěkné zpěvné chorály a nakonec doženou své hráče k vítězství nad favoritem 1:0 golem z 95.minuty. Poté si fanoušci i hráči užijí celkem dlouhou děkovačku a opouštějí pomalu stadion. 

Další zápas nás čekal v neděli, po příletu z Malajsie (k té píšu v samostatné kapitole). Tentokrát vystupujeme dál od stadionu, jelikož k němu vede cesta přes indickou čtvrť, kterou jsme chtěli vidět, a tak spojujeme příjemné s užitečným. Na zápas dnes bereme naše boleslavské dresy, abychom alespoň trochu udělali reklamu našemu klubu, městu a škodovce (za celý pobyt jsme viděli jednoho člověka v dresu Slavie). 

Navštěvujeme zápas dvou nejhorších celků singapurské ligy. Na Jalan Besar Stadium s kapacitou 6000 diváků jsou doma Young Lions, tedy reprezentace do 23 let, kteří přivítají Balestier Khalsa. Kupujeme vstupenky opět za 7 SGD, prohlídky jak na letišti a byli jsme na stadionu. Jelikož na stadionu občerstvení není, je možné odejít a opět se vrátit, tak jako všude v Singapuru. Jdeme tedy do blízkého občerstvení vedle stadionu, kde dáváme pivo Singhu a hodnotíme stadion, který se nám velice líbí, a který slouží také k zápasům singapurských celků v asijských pohárech. 

Na stadionu je opět kolem tisícovky diváků, jenž velkou část tvoří mládežnický reprezentanti. O zápase ani není potřeba nic extra psát, domácí vítězí 1:0 a kvalitou patřil asi k tomu nejslabšímu, co jsme zde viděli. 

Na čem jsme se shodli, tak plno hráčů má nasazení od první do poslední minuty, vše je ve velké rychlosti, v zápasech je vidět i plno šancí, ale chybí jim závěrečná fáze, klid v zakončení. 

Na náš předposlední zápas jsme zavítali o soutěž níž, ovšem kvalitou tak na úroveň českého krajského přeboru. Druholigový zápas mezi Katongem FC a Balestier United RC se odehrál na Serangoon Stadium s kapacitou 1200 diváků. 

Tady jde velmi těžko určit, kolik zde bylo lidí, jelikož i během zápasu si lidé volně běhali po oválu kolem hřiště, jakoby se vlastně nic nehrálo. Šatny měli přímo na tribuně, což už i mě dost překvapilo, ještě víc mě však překvapil počet hráčů hostujícího Balestieru. Ti do zápasu vstoupili v sestavě 6+1, kdy během prvních deseti minut přišel sedmý hráč do pole a kolem třicáté minuty osmý, a zároveň poslední hráč. Průběh zápasu byl od první minuty zcela jasný, šlo jen o to, o kolik domácí zvítězí. Po nevyužitých šancí, kdy chodili čtyři sami na brankáře, jsem si říkal, že to zas tak strašně nedopadne. Domácí nakonec vyhráli 8:0, ale co se mi líbilo, tak bylo nadšení všech hostujících hráčů, i v jasné početní nevýhodě a jasně záporném výsledku hráli až do konce, snažili se, makali a ukázali, že ten fotbal hrají proto, že je fakt baví. To jsem dokázal velmi ocenit.  

Poslední zápas nás čekal den před odletem, měli jsme na výběr, zda kouknout na odvetu Tampines vs. Home, nebo na Warriors FC vs. Young Lions.
Náš výběr byl však jasný, chtěli jsme vidět i čtvrtý , a zároveň poslední stadion, kde se v Singapuru hraje liga, tudíž naše kroky mířili na Jurong East Stadium, který má kapacitu 2700 a sídlí zde nejúspěšnější singapurský klub. 

Kupujeme opět vstupenky už za klasických 7 SGD a zde je pouze ta změna, že se zde dělí na sektory domácích a hostů. Fanshop ani jídlo zde nehledejte, jediná možnost jídla je pouze v blízkém KFC, kam lze projít z útrob stadionu, ve kterých je jinak pouze prodej nápojů. I tento stadion se mi líbí, je takový útulný, dnes je celkem i příjemné počasí, je to celkově takové klidnější, dá se říct že skoro na samém severu země, kde toho moc není, tedy kromě ptačí zoo. Kluci mezi stromy vedle stadionu hrají fotbal, z restaurace od naproti voní čerstvé pouliční jídlo, jak říkám, takové příjemné prostředí kousek od čínských zahrad. Příjemný pro domácí byl určitě i výsledek, který byl 2:0 díky dvěma golum francouze Beheho. Zápas sledovalo asi 600 lidí. 

Jako bonus je návštěva slavného fotbalového stadionu na vodě, který stojí u nejznámějších míst v Singapuru, ve čtvrti Marina Bay, přímo vedle okruhu Formule 1.
To je co se týká Singapuru vše, určitě to byl dobrá zkušenost a moc si cením toho, že jsem zde mohl být a vidět poprvé na vlastní oči fotbal na jiném kontinentu. Jde vidět, že se Singapurci učit chtějí, že se chtějí dotáhnout na fotbalovější národy, ale ještě to nějaký čas bude trvat. 

MALAJSIE: 
Poslední kapitola bude z našeho víkendového tripu do hlavního města  Malajsie Kuala Lumpur. Myslím, že z hlediska fanouškovské stránky to bude to nejzajímavější, co tu bude. 

V půlce pobytu v Singapuru jsme chtěli odletět i do jiné země, abychom využili toho, že jsme v Asii a viděli co nejvíce. Opět jsme chtěli navštívit k památkám také fotbal. Volba padla na Malajsii a na finále místního FA Cupu.

Jediný co se zdálo být jako problém, tak byla koupě vstupenek. Malajsie je celkově oproti Singapuru taková "old school", taková klasičtější Asie a nákup vstupenek přes internet tu evidentně moc nefunguje. 

Každopádně, je ráno, a hraje se až večer. Není čas ztrácet čas a ihned z letiště jedeme vlakem nedaleko k centru, kde nasedáme na metro a vystupujeme u národního stadionu, jehož název je Bukit Jalil National Stadium. Kapacita stadionu je 87,411 diváků. Podle předpokladu je vyprodáno, některá místa jsou jako bezpečnostní zóny, ani ne však mezi fanouškama obou táboru, ale mezi kotli a části hlavní tribuny. 

Už po výstupu z metra jsme nadšení a víme, že na tento zápas se prostě dostat musíme. Do zápasu zbývá ještě 11 hodin, lidí kolem stadionu je ale už neskutečné množství, všude jsou stánky, ať už s předměty klubovými, tak i s předměty ultras, k prodeji je opravdu všechno, třeba i kukly, které se tu nosí běžně jak čepice. 
O Malajsii, respektivě jejich fans, jsem něco málo četl, a hlavně viděl videa repre skupiny Ultra Malaya, takže i přes kvalitu, kterou jsem očekával, bylo i tohle šílenství před stadionem překvapením. 

Obcházíme stadion, ptáme se lidí na vstupenky, až se na nás usměje štěstí a u vstupu pro fanoušky Kedahu narážíme na pána, který asi přes další tři lidi sežene člověka s lístkama. Cena jednoho lístku je 50 MYR, říká nám, že je prodává pouze za 100 MYR za kus, ovšem i to bereme, tak se dáváme do řeči, po otázkách odkud jsme, co tu děláme, se dostáváme k původní ceně lístků, tedy 50 MYR, což je asi 275 kč (1 MYR= 5,5 kč). 

Poté spokojení odjíždíme do centra, k největší atrakci v Kuala Lumpur, Petronas Towers, což jsou dvě věže spojené uprostřed, vysoké přes 450 metrů. Už zde je plno fanoušků, především těch z Kedahu. 
Zápas se hraje až od 21:00 místního času, stadion však otevírá už v 17:00 a když před šestou hodinou přicházíme ke stadionu, víme proč. Lístky se dělí pouze na vstup Kedah a Perak, sektory ani sedadla se neřeší, kdo dřív přijde, ten si sedne. My máme vstup pro fanoušky Kedahu, což jsme rádi, jelikož už před zápasem nám přijdou více sympatičtější. Pro fanoušky Kedahu jsme atrakcí a skoro každý v našem sektoru chce mít s námi fotku, což bereme s úsměvem, ale nemáme s tím žádný problém. Na památku jsme si koupili právě i šálu Kedahu, která stála na české peníze pouhou stovku. Malajsie je muslimská země, tudíž pivo na stadionu nehledejte, my ve velkém horku, a hlavně dusnu, které po dešti bylo, kupuje pouze vodu. 

Lidi kolem nás nám nabízejí k jídlu pistácie a podobné, s díky si bereme a na oplátku jim dáváme naše boleslavské samolepky. 
Teď už k supportu. Jsou tři hodiny do zápasu, stadion je už ze 3/4 zaplněný, rozjíždí se také první chorály, atmosféra už teď je fantastická a my se těšíme na samotný zápas. Jak fanoušci Kedahu, tak Peraku dostali každý 30000(!!) vstupenek, které oba využili do poslední vstupenky. Jen pro představu, kolik fanoušci museli na zápas ujet- z Kedahu je to do KL 434 km, z Peraku 204 km. 

Zápas se hrál v sobotu (z toho by si mohl vzít někdo v Česku příklad..), tudíž i na našem hotelu nedaleko stadionu bylo ubytováno plno fanoušků, hlavně tedy ze vzdálenějšího Kedahu. 

Atmosféra je doslova elektrizující, tolikrát koukám pouze s otevřenou pusou. Před zápasem je snaha o rekord, udělat největší bordel při vikingském tleskání, které známe od Islandu. Zapojil se celý stadion, a to mi věřte, že když se do toho opře 84,000 lidí, tak to má pořádné grády. Kedah má také dvě optické prezentace. První prezentace jsou malé vlaječky, které jsou ve spodním patře, což vypadá opravdu skvěle, a druhá prezentace jsou dvě malované plachty. Zápas je takový nervózní, je vidět, že oba týmy chtějí až moc vyhrát, a na konci každé akce je zbytečná zbrklost. Zápas je po devadesáti minutách 0:0, Perak dostává na konci druhého poločasu červenou, a to je v prodloužení velká šance pro Kedah. Ty svojí přesilovku také využívají, když ve 105.minutě rozhodují o svém vítězství 1:0 a v sektorech kolem nás, ale i v našem je fanatizmus zase o level vyšší. 

Fanoušci si s hráči užívají trofej pro vítěze FA Cupu a my po šesti a půl hodinách, v půl jedné ráno, opouštíme stadion, před kterým se stále ještě slaví, žádné konflikty mezi oběma skupinama jsme nezaznamenali. 

Plný dojmů a nadšení dáváme rychlou večeři a jdeme spát, ikdyž ještě dlouho na hotelu si prohlížíme videa a hodnotíme tento zápas. 
Protože tohle, dámy a pánové, tohle, to je zápas, kde být musíte !! 

Tak jsme se dostali konečně na konec tohoto reportu, je to sice dlouhé, také to bylo psáno 5,5 hodin, ale podle mě to za přečtení stojí. Je to úplně něco jiného, než známe z Evropy, ať už kulturou, tak atmosférou, hlavně tou z Malajsie. Tolik zpěvných chorálů, různých zvuků bubnů, jsem snad nikde v Evropě neslyšel. Tahle dovolená se povedla ve všech směrech, a pro nás je důležité, že nás to nezklamalo ani po sportovní stránce a užili jsme si to na maximum. 

DÍKY ZA PŘEČTENÍ.

KOSTIČ

Autor: Blog

ze světablog fanouškůGroundhopping

clbanner



Videa

Tribuna Sever: 312. derby pražských S


další videa >
Blog fanoušků & Groundhopping
BLOG: Výjezd busem za Sparti... 24.08.2024

BLOG: Výjezd busem za Sparti...


BLOG FANOUŠKŮ: Na fotbale v ... 06.03.2024

BLOG FANOUŠKŮ: Na fotbale v ...


BLOG FANOUŠKŮ: Za kulturou n... 15.02.2024

BLOG FANOUŠKŮ: Za kulturou n...

další články >
Nejčtěnější články měsíce
Britská nemoc – díl první (A... 05.01.2012

Britská nemoc – díl první (A...


Orgazmus Chacharů na Letné, ... 05.11.2024

Orgazmus Chacharů na Letné, ...


Britská nemoc – díl čtvrtý (... 18.01.2012

Britská nemoc – díl čtvrtý (...

clbanner
Speciály



Sledovat @supporters_cz
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace