Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).
Cesta do hlavního města Srbska byla bezesporu jednou z těch, kterou jsem si chtěl zopakovat. Bohužel kvůli všem dobře známým omezením se čekání protáhlo na téměř čtyři roky, přesto se vyplatilo. Zápas mezi Crvenou Zvezdou a Partizanem splnil mé očekávání.
Jelikož srbskou ligu sleduji pravidelně, na stránkách tamního fotbalového svazu jsem se v dostatečném předstihu dočetl termín derby v rámci nadstavbové části. Nejočekávanější zápas soutěže připadl hned na první kolo, které probíhalo během našich velikonočních svátků. Nebyl důvod na nic čekat, lístky jsme sehnali na hlavní tribunu a pomalu vyhlíželi den zápasu.
V sobotu okolo třetí ranní hodiny jsme vyrazili na 800 kilometrů vzdálenou cestu, která proběhla bez jakýchkoliv problému a zádrhelů. Nedaleko stadionu Rajka Mitiče, též známého pod přezdívkou Marakana, parkujeme kousek po dvanácté hodině. Ihned si jdeme prohlídnout okolí stadionu, kde oproti mé minulé návštěvě vyrostl velmi pěkný kamenný obchod Delije, který dříve fungoval v útrobách stadionu. Už více jak pět hodin před výkopem je vidět předzápasový šrumec. Je cítit, že veledůležitý mač je za dveřmi. Naše cesta ale ještě vedla do centra města, kterou jsme strategicky zvolili kolem stadionu JNA, na kterém hraje Partizan. Chrám fotbalu, jak Grobari svému domácímu stánku též přezdívají, je stejně jako stadion Zvezdy vyzdoben spoustou fanouškovských graffiti. Právě na stadionu Partizanu jsem navštívil své první “Večiti derbi“ a i když funguje přes sedm desítek let v téměř nezměněné podobě, má své obrovské kouzlo, které nezmenšuje ani jeho ne úplně dokonalý stav.
V centru města proběhl oběd s vynikajícím čepovaným Jelenem, na který jsem se ty roky tak těšil, prohlídka tvrze Kalemegdan na soutoku Dunaje se Sávou a následně přesun zpět do blízkosti stadionu. To už je celé okolí obšancováno obrovským množstvím policajtů, kteří regulují dopravu a tok fanoušků. Do útrob se dostáváme zhruba hodinu před utkáním, je spousta času, tak mířím rovnou do bufetu. Ten mě překvapuje svým sortimentem. Krom nealko piva a sladkých nápojů je možno pořídit i párek v rohlíku, popcorn a ještě něco dalšího sladkého na zub. Oproti bufetu na Partizanu, kde bylo na výběr z trojice nealko pivo, Cola a Fanta se jedná o kulinářské gastroporno. Obsluze to moc nejde, beru si tedy jen colu za 250 dinárů a jdu na své místo. To se nachází přesně na polovině hřiště ve třinácté řadě. Jedná se o bezchybně zvolenou pozici k pozorování Delije, Grobarů a také dění na hřišti. Na své sedačce jsem měl předem připravený igelit, který dával tušit, že zápas otevře celostadionové choreo. Cirka 40 minut před utkáním na terén vybíhají hráči Partizanu, kteří jsou od pomalu se plnících ochozů “přivítáni“ první rundou bučení a nadávek. Ti místo začátku rozcvičky běží rovnou pod sektor hostů, kde se navzájem hecují a společně přidávají pár pokřiků a chorálů. Tento jev pozoruji s velkým zaujetím a mám radost, že hráči jsou na zápas maximálně vyhecovaní. Sluší se napsat, že právě Partizan je klub, který mám v Srbsku a celkově na Balkáně zdaleka nejraději. Do začátku zápasu z repráku zní songy oslavující Crvenou Zvezdu a jelikož její hráči se rozcvičují na vedlejším hřišti, moc se toho neděje. Čtvrt hodiny před utkáním jdou hosté za ohromného pískotu zpět do kabin a tribuny začínají být velmi dobře zaplněné.
Pár minut před osmnáctou hodinou obě mužstva nastupují na hrací plochu. Po klasické zdravici a losu obou kapitánů, několik vteřin do úvodního hvizdu, zvedají domácí připravenou kartoniádu. Jednalo se o nápis “Lepší než ti“, který končil přímo před jedním ze dvou sektorů Grobarů a odkazoval na chorál Al’ bolje ti, nego glupi Grobari. Kartoniáda je nad hlavou dlouhé minuty, při které domácí začínají velmi fanaticky. Několikrát skáčou za ramena. To v jejich množství vypadá parádně. Našlapaný sektor Delije jede opravdu velmi dobře. K němu se často přidávají a odpovídají i ostatní tribuny. Sektor hostů, téměř celý sjednocen do černé barvy, taky skvěle pulzuje, skáče, fandí a odpaluje první kousky pyrotechniky. Je ale znát, že proti nim stojí mnohonásobná přesila. Na hřišti se jedná spíš o bojovnou plácanou s šíleným množstvím pokažených centrů a přihrávek. Oba týmy před utkáním dělily pouze dva body, očekávalo se nervózní a bojovné utkání, ale tohle byla opravdová bída s nouzí.
Před začátkem druhé poloviny domácí odpalují první větší nálož pyrotechniky. Svůj sektor rozsvicují díky desítkám rací do rudé barvy. Ne dlouho s pyrotechnickou vložkou čekají i hosté, jenž se prezentují velkým množstvím světlic žluté barvy, které dávají skvělý efekt. Hoří celý sektor. Z něj však po chvíli začnou světlice létat na policii stojící na tartanu za brankou. Několik světlic se rozhořelo i v druhém sektoru Partizanu. Jedna z nich letí až na hřiště, avšak hraje se zrovna na druhé straně, tak se nepřerušuje. Po Grobarech svůj sektor znovu zapalují domácí. K velkému množství rudých rací přidávají ještě římské svíce, což dohromady dává skvělý efekt. Dlouhotrvající pyroshow se povedla. Ta měla za důsledek i jediné přerušení zápasu. Na hřišti se stále nic moc neděje. Tu a tam nějaká žlutá karta, střela pánubohu do oken a nesčetně pokažených přihrávek. I přesto má ke konci utkání Zvezda na hřišti rádoby tlak, letí pár centrů do vápna. Na to reaguje i zaplněná Marakana a žene hráče dopředu. Celý stadion zpívá společně s kotlem, neuvěřitelný fanatismus. Bohužel, na hřišti ani jeden gól nepadl. Hrát se dodnes, pravděpodobně je to stále 0:0. Tento výsledek ale lépe bere Zvezda, která má na úhlavního rivala dvoubodový náskok a pokud se nestane něco nepředvídatelného, tak jej do konce soutěže udrží. Hráči pod sektory děkují za podporu, dohoří poslední kousky pyrotechniky a my pomalu míříme ze stadionu k autu.
I když se na hřišti odehrál špatný zápas, derby bylo vynikající. V ochozech se neustále něco dělo a já musel otáčet hlavu stejně rychle jako na tenisu, abych viděl kde se co šustne. Na tribunách bylo plno nenávisti, spousta pyra a hlavně druhý poločas stál za to. Ten byl pomyslnou třešničkou na dortu. Pokud bych měl srovnávat obě navštívená derby, tak tohle bylo o level větší. Plusové body přidal fakt, že se jednalo o přímý titulový zápas a akustika Marakany je lepší než ta na stadionu JNA, kde je znát úplná absence střechy. Ale i tak musím napsat, že první derby na Partizanu pro mě mělo větší punc svátečnosti. A to právě kvůli místu jeho konání.
Po cestě zpět nás kousek od stadionu staví četníci a zkouší dávat dýchat, co kdyby náhodou. Jsme čistí a tak pokračujeme zpět domů. Po zbytečném zdržení na maďarských hranicích kvůli důkladným prohlídkám a údajnému pašování věcí zpět do EU se domů dostáváme po devíti hodinách jízdy.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze
návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Načíst další fotografie
Sledovat @supporters_cz