BLOG: Výjezd za Spartou na Kypr

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Výjezd na Kypr pro mě začal už prakticky v září, kdy jsem hned druhý den v měsíci bookoval 3 letenky pro sebe a další 2 kámoše, kteří se mnou z jihu Čech do Nikósie cestovali. Do té doby jsem nikdy na výjezd letecky necestoval, strach z výšek byl prostě zásadně proti a tak i na ostrovy jsem se za Spartou vydával pouze busem. Jak jsem kdysi pravil, do letadla mě nikdo nedostane. Však už půl hodiny po nákupu letenek jsem si uvědomil, co mě v prosinci čeká – první let vůbec a ještě s přestupem v Turecku. Během těch 3 měsíců se vyhrotila situace s uprchlíky, Turecko sestřelilo ruské letadlo a spousta dalšího. Čím víc se blížil datum odletu, tím víc jsem si říkal, jak se vše v Evropě a kousek za ní sere a do čeho já letím…

Tenhle trip za naší Spartou s sebou nesl i otázku ubytování. Jelikož jsme měli přiletět ve 21h do Nikósie a přesun do hotelu by zabral také pár minut (přejezd hranice mezi tureckou a řeckou částí ostrova), rozhodli jsme se kontaktovat ubytovací zařízení o pozdějším check-inu. Týden před odjezdem ještě panovala nejistota, nikdo se nehlásil a tak jsme v pátek, 4 dny před odletem, na rychlo sháněli nový hotel pro 6 lidí.

Den D – úterý 8.12., brzký přesun do Prahy na letiště. Dáváme si sraz s klukama z Prahy, společně poobědváme a razíme na letiště. V Istanbulu máme na přestup 50 minut, tenhle čas nás trochu děsil a brzy došlo k nejhoršímu. Je zhruba půl hodiny do odletu a my stále čekáme v odbavovací hale, když zazní zpráva, že let bude o hodinu opožděn. Rázem je 50min v Istanbulu na přestup ta tam. U odbavení nám sdělují, že ke zpoždění dojde i v Turecku, že to je z jejich strany. Nakonec odlítáme se zhruba 70min zpožděním.

Někteří z nás dostali tím čekáním hlad a protože čas příjezdu na hotel byl nejistý, muselo se v letadle něco objednat...

V Turecku prolítneme kontrolou a běžíme k terminálu, kde zjišťujeme, že let bude mít větší zpoždění, než bylo uváděno a tak jej stihneme. Vyhnuli jsme se tak 13 hodinám čekání na další spoj na Kypr. 

Do Nikósie přilétáme kolem 11. večer a míříme k boudě s taxíkama. Chci domluvit taxi z letiště do hotelu, ale místní mají problém. Galatasaray právě dostal branku od Astany a tak nikdo nekomunikuje. Obejdu boudu k okýnku, když tu domácí vyrovnávají. Všude se slaví gól a na můj dotaz řidič sledující v boudě pro taxikáře fotbal reaguje úsměvem a prsty značící 1:1. Nakonec se domlouváme s jinýma na odvozu k hranicím, odkud to máme necelé 2km, které chceme pak dojít. Valíme si to 130km/h, na omezení 65km reaguje řidič snížením rychlosti na 99km/h. Po zhruba 20min sjíždíme ze silnice a proplétáme se úzkýma uličkama. Nic hezkýho, člověk se až zděsil, kam nás to veze… když zastaví, řekne nám, že máme počkat na druhý taxík s klukama, že druhý řidič je „very slowly“ a že hranice je směrem dolů, doprava a zhruba 10m. Jdeme to zkontrolovat, na konci ulice je 5 týpků v černých mikinách s kapucou na hlavě, okolo kočky hrabající se v pytlích s odpadky. Dost blbý pocit z toho místa, ale co na plat. Kluci doráží po dalších 15-20min. Projdeme bez většího zájmu skrz hranice, v té turecké nás zkontrolují, na řecké jen mávnou a jdeme. Proplétáme se uličkama, na zdech nápisy Antifa, po chvíli bloudění mávneme na taxi a jedeme do hotelu raději autem. Řidič cestu samozřejmě nezná, tak ho navádíme ještě navigací z mobilu, pak sjede ještě pro naše zbylé 3 kluky a jsme na hotelu. Půl jedný – jedna ráno, jsme na místě.

Ráno vyrážíme po snídani do Larnaky. Městem bloudíme, takže než najdeme autobusák, tak nám bus ujede. Místní informace nám nejsou k ničemu, tam je info jen k místních busům a ne těm mezi městy. Rozhodneme se zeptat řidiče busu, který právě přijel. Chvíli si povídáme anglicky, pak se zeptá You are Czech? Říkám že ano, když se pak ozve trochu s přízvukem česky mám mluvit česky nebo anglicky? Říká nám, odkud jede intercity bus, že byl dva roky v Plzni a tak. Docela milé překvapení, člověk by nečekal, že narazí na řidiče autobusu, který mluví česky. Čekáme hodinu na další bus do Larnaky, když po hodině čekání zjišťujeme, že jede až za další hodinu.

Nezbývá nic jiného, než se poptat u taxi, na kolik nás vyjde cesta tágem. Domlouváme se na ceně a vyrážíme na pláž 2 auty. Týpek se zdá v pohodě, je komunikativní, takže se po příjezdu domlouváme na odvozu příští den na stadion, zpět a v pátek na letiště. Předává kontakt, od teď je Pambos (jeho jméno) naším řidičem na Kypru. Na pláži si užíváme slunného počasí, 21 stupňů, voda krapet studenější, ale ujde to.

Zpátky jedeme busem, který opět hledáme, značení je (jak to říct slušně?) prostě na posrání :-) Kdo mě zná, tak ví, že občas bloudíme, občas sjedeme kde nemáme, prostě tak trochu dobrodružství :-D Večer ještě zavítáme do města na ochutnávku místních piv.

Druhý den, jak jinak, jedeme do Larnaky opět na pláž, tentokráte, ponaučeni z předchozího dne, nebloudíme a jedeme busem už z Nikósie. Počasí podobné tomu předchozímu.

Po pozdním obědě razíme zpátky na hotel. Cestou domlouvám s Pambosem auta na večer na zápas pro 12 lidí. Na jeho bandu je spoleh, 10min před domluveným časem jsou auta už před hotelem.

Pambos je fanoušek APOELu. Vypráví, že vyhrajou dnes 2:1. Ptám se ho, pokud prohrajou, jestli pro nás také přijede. Odpovídá, že nerozumí. Ptám se znova, ale nic nového. Tak musíme doufat :-D Cestou nám pak sděluje, že po zápase ani ráno na letiště s náma nepojede, že to je pro něj pozdě, resp. brzo. Tak se s ním loučíme, dostává od nás něco sparťanského na památku. Před stadionem pár těžkooděnců, jinak vesměs klid. Čekal jsem nějakou divočinu, kterou jsou tyhle jižanské týmy pověstné, ale nic se nekonalo.

Během zápasu jede jejich kotel 2 chorály, ale celý zápas. Zřídka kdy slyším něco jiného než 2 dokola opakující se zpěvy.

Hru asi nemá cenu komentovat, domácí šli brzy do vedení a hra z naší strany byla v prvním poločase doslova tragická.

Po změně stran se podařilo Julišovi vyrovnat. Dodnes asi neví, jak ten gól vlastně dal.

Stadion je na pokročilou dobu docela slušně zaplněn.

V průběhu druhého poločasu přišel Lafata a jak už to u něj bývá, rozhodl utkání. Vstřelil 2 góly a bylo hotovo.

Výhra 3:1 sice dobrá, ale předvedená hra strašná.

Po spielu přijedou 2 limuzíny, které nás hodí na hotel a ráno nás na letiště veze limuzínou jedna ženská. Ta říká, že je 9 stupňu a že je jí zima. Co bychom za 9 stupňů ráno v 6h dali my v ČR :-)

Odlet je z Ercan Airport o 20min opožděn, ale tentokráte máme v Istanbulu přes 2h času, takže nespěcháme.

Zatím co zbytek mé výpravy cestou do Turecka spí, já si užívám let :-)

V Praze jsme kolem 3.odpoledne a valíme na vlak a jedeme zpět na jih.

Výjezd super, spousta zážitků, první let zdárně za mnou, strach z výšek překonán alespoň v letadle. S natěšeností jsem očekával dalšího soupeře v Evropské lize, kde nám včera vylosovali ruský Krasnodar. Přesně ten tým, o kterém mluvil jeden člen naší posádky. Už na cestě z Kypru říkal, že ho dostaneme. My bychom si přáli samozřejmě jiného soupeře, ale nevybíráme si. Chodíme na Spartu, ale s tím výjezdem do Ruska to bude trošku komplikovanější…

Díky všem, kdo dočetli až sem. Jelikož nás už letos žádný výjezd nečeká a s většinou se uvidíme až opět v únoru, tak si dovolím popřát hezký svátky, jezděte podporovat svůj tým, kam to jen půjde a ať se vám daří.

Autor: dn