Britská nemoc – Československo po roce 1989

Klíčovým mezníkem pro vývoj chuligánství v ČR se zcela pochopitelně stává rok 1989. Po pádu totalitního režimu dochází k zcela jiné etapě fotbalového výtržnictví. Příval svobody a sebevědomí usnadnil vznik nových chuligánských skupin, které začínají mít jasná pravidla a které jsou velmi dobře organizované. Dočasné přerušení kontinuity práce bezpečnostních složek nebo jejich ztížená orientace v nových poměrech se negativně podepsaly na schopnosti potlačovat některé negativní projevy spojené s fotbalovými chuligány. Problémem se stává také návštěvnost fotbalových stadionů členy skinheadské subkultury, která zažívá po uvolnění poměrů velký vzestup a která páchá násilné trestné činy nejenom na zápasech české kopané. Počátky skinheadů na fotbale jsou spojeny hlavně s tehdy nepříliš známým pražským klubem – Viktorií Žižkov. Důsledkem toho se na fotbale začínají objevovat rasistické nebo neonacistické prvky, které se projevují v podobě skandování hesel, nadávek, hajlování apod. Tímto se nechávají ovlivnit i ne-skinheadské výtržnické gangy, které se často přidávají ke skandování skinheadů samotných.

Nehledě na tyto problémy se počátkem devadesátých let výrazně zvýšila organizovanost lidí v tzv. kotlích (místa pro ty nejvěrnější a nejhlučnější fanoušky), dochází také k vyšší frekvenci fanoušků na zápasech svého týmu venku, stejně jako styl povzbuzování a fandění se stává vizuálně i akusticky působivější, nicméně velké procento pokřiků se skládá z rasistických a xenofobních hesel. Narůstá také počet střetů fanoušků mimo fotbalové stadiony. Ty se snaží mapovat první tiskoviny zabývající se „mimodiváckou“ fotbalovou sférou. Primát mezi tzv. fanouškovsko-chuligánskými ziny drží Bazal, vydávaný příznivci Baníku Ostrava od roku 1991.
První polovina devadesátých let je tedy spojena s narůstajícími konflikty na stadionech i mimo ně:

Srpen 1990 – Sparťanští hooligans při derby proti Slavii Praha prolomili oplocení za brankou a napadli policisty. Na trávník létaly láhve, kameny a střepy. Byla poničena dvě služební policejní auta.

Březen 1991 – Po utkání AC Sparta Praha vs. Baník Ostrava se okolí stadionu a část Prahy změnilo v bojiště. Bylo zatčeno 117 výtržníků. Se čtyřmi bodnými ranami skončil v nemocnici jeden fanoušek Baníku Ostrava.

Říjen 1994 – Nejzávažnější incident mimo fotbalový stadion.

„V říjnu 1994 se ze zápasu v Benešově vracela vlakem skupina militantních příznivců brněnského fotbalového klubu. Řada z nich byla silně opilá a chovala
se nevhodně. Když je šedesátiletý muž upozornil na jejich chování, shodili jej ze sedadla a rozbili mu brýle. Napadeného se zastal čtyřiadvacetiletý voják Štefan Kúdela, který byl následně několika chuligány zbit a zkopán. Někdo v davu vykřikl ‚vyhoďte ho ven‘. Příznivec Brna Jenö Farkas otevřel dveře vagónu a další chuligán Marcel Sikora z nich Kúdelu vyhodil ven. Oběť žila ještě několik minut v kolejišti, než ji přejel rychlík.“ Farkas dostal za vyhození mladíka z vlaku 12 let vězení.

Únoru 1995 – Brněnští fanoušci neunesli porážku v utkání Bobby Brno vs. Slavia Praha a dlažebními kostkami napadli policisty a pořadatele. Výsledkem výtržností byli čtyři zranění policisté, dva strážníci městské policie, nahodilý divák a škoda ve výši cca půl milionu korun.

1995 – Opilí příznivci Sparty Praha, kteří se vraceli z duelu v Jablonci, vytáhli řidiče autobusu od volantu v 110kilometrové rychlosti. Lezli po střeše autobusu, vytrhávali sedačky a stříkali hasicím přístrojem.
Tyto a mnohé další události byly předvojem nové podoby a kvality českého fotbalového chuligánství.

Druhá polovina devadesátých let se stává novou etapou ve vývoji české chuligánské scény. Při několika klubech v nejvyšší fotbalové soutěži se tvoří dobře organizované chuligánské skupiny, které se vymezily jako součást chuligánské scény a pravidelně se zúčastňují fotbalových zápasů i bitek. Tyto gangy se jakkoli distancují od přímé „fanouškovské“ vazby na daný klub.

Prvním pojmenovaným gangem na českém území se stala Brigáde Drápek z Lasičky, která působí při Spartě Praha. V současné době má každé větší město hrající první či druhou ligu minimálně jednu skupinu fotbalových chuligánů. V závislosti na velikosti města pak čítají tyto výtržnické bandy i několik desítek členů. Je hrubým omylem domnívat se, že součástí těchto gangů jsou pouze lidé s nižším vzděláním. Při chuligánských skupinách působí i celá řada lidí vysokoškolsky vzdělaných, z mnoha prestižních profesí. Paradoxem se může jevit fakt, že mezi chuligány patří i pár právníků či advokátů, kteří berou chuligánství jako adrenalinovou zábavu.

Původní chuligánská střetnutí, jak je známe z Anglie (dva tábory na sebe spontánně narazí a servou se) dnes nahrazují setkání dvou znesvářených táborů na loukách, v parcích či v lesích. Současní hooligans jsou dobře trénovaní jedinci, kteří se většinou věnují nějakému druhu bojového umění, které pak uplatňují v domluvených bitkách. Tyto bitky pak mají předem daná, i když nepsaná, pravidla. Určují se počty bojovníků na každé straně, věková omezení atp.

Několik chuligánských gangů vydává ziny, které mapují dění na chuligánské scéně, kde se zabývají právě i střety mezi dvěma tábory, rozebírají dění na zahraničních chuligánských scénách, obsahují fotografie, někdy i humorné fejetony. Vznikalo a vzniká celá řada webových stránek s chuligánskou tématikou. Nejvýznamnější serverem českých hooligans je bezesporu www.hooligans.cz, kde nalézáme velké množství článků i diskuzí o aktuálních dění na české scéně.

Autor: redakce