Football Factory: Konec chuligánů v Ostravě?

Metro sice v Ostravě ještě není, zato mnoho dalších kdysi “sci-fi” myšlenek se už v našem fanouškovském světě objevilo. Počínaje fotbalem na placených kanálech, kdy většinu nejatraktivnějších zápasů máme na O2 sportu. Hospoda z důvodu fotbalu zavřena? V dnešní době klasický pohled, ba dokonce to jde ještě dál - na Slovensku mnohdy probíhají jednodenní “prohibice” - alkohol si zde v den zápasu nekoupíte. Detektory kovů u vstupu začínají být klasikou na modernějších stadionech - například na tom hokejovém v Třinci. Aby to šlo ještě dál, je jen otázkou času, kdy se na zápasech objeví inteligentní systémy rozpoznávání obličejů. 

Fráze s kapesníkem se zdá směšná, ale až zas tak není - několikrát za sezónu se stane, že nejsou vpuštěny některé zástavy (př. Hradec Králové, protože má na vlajce slovo “cikán”), o transparentech a choreích nemluvě. Přišla i móda s omezováním piva na stadionech. Už neplatí stará dobrá kombinace piva s klobáskou, teď spíše začíná mnohem více letět kombinace popcornu s pepsi, alkoholické pivo si na mnoha stadionech už nedáte. 

Nyní si znovu přečtěte část začínající “Moje sedadlo bylo hned ve čtvrté řadě (...)”, docela výstižné, co? Ostnaté ploty v Olomouci, v Jihlavě, klece ve Vlašimi a na velké části polských stadionů. Kdysi sci-fi cena pět stovek je dnes už spíše reálná. 

Konec chuligánů v Ostravě .... ?

„Kurva”, zaklel jsem po zjištění, že dnešním dnem počínaje, budou všechny fotbaly na kódovaných kanálech. To furt každý řve „Nova kurví fotbal”, ale byl tam aspoň zadarmo. Za fotbal v televizi přeci nebudu platit, to radši půjdu na stadion osobně.

„No to snad nemyslíš vážně”, zhrozila se manželka, ale duchapřítomně mi podala papír a tužku, ať napíšu závěť. 

„Neboj ženo, nic se mi nestane”, řekl jsem už ve dveřích na odchodu, ale pro jistotu jsem se ještě pomodlil a z vitríny jsem si vzal už několik let nepoužívanou hornickou helmu. Autem raději nepojedu, abych si mohl na zápase dát nějaké to pivko, dneska jedu metrem. Je ve městě už pár pátků a ještě jsem ho nevyužil, musím to zkusit.

K nepříjemnému zjištění dochází již u vchodu do metra, neboť i za tuto atrakci se musí platit. No co, pěšky nepůjdu, je to skoro přes celou Ostravu, tak těch pár korun na ty vydřiduchy obětuju. Až když jsem jel ve vagóně mi došlo, že nevím, kde vylézt. Přijde mi směšné, že se ta stanice jmenuje „U Nosorožce”, ale už jsem tady a mířím ke stejnojmenné hospodě na jedno pé. 

„Do prdele”, Z důvodu fotbalu zavřeno, čtu na dveřích hospy. 

„To víte, co tu knajpu minulý týden vymlátili Opaváci se sparťany, tak si každý hospodský dává majzla”, povídá mi okolo jdoucí muž.

„A není tu ještě v okolí nějaká otevřená?”, ptám se.

„Tři zastávky zpátky je Parlament, ale nevím, jestli bude taky otevřený, bo ho minulý měsíc vymlátily nějaké hovada. Snad bizon nebo co. To víte, dnes tu nic otevřeného nebude, vždyť tu hraje Sparta!”

Koupil jsem si tedy u stánku lahváč a pomalu se vydávám směr stadion. Už jsem tu pár let nebyl, takže mě překvapily různé inovace. Nejprve jsem u vchodu prošel detekrotem kovů, poté rentgenem, načež mi byly zabaveny klíče od bytu, osmdesát haléřů a dvě koruny, zapalovač, brýle, opasek, propisovací tužka a dokonce i kapesník.

„Proč mi proboha berete kapesník?”, ptám se služby konajícího strážníka.

„Mohl byste na něj napsat Chuligáni z Bazalů nebo něco jiného, co pobuřuje.”

Chtěl jsem se zeptat čím, když mi vzal propisku, ale to už mě kousl jeho buldog, čímž ukončil debatu a já se vydal na ošetřovnu. Dvanáct stehů to hravě spravilo a mohl jsem se konečně poohlédnout po tom vytouženém pivu. Vystál jsem si tedy půlhodinovou frontu u jednoho ze dvou stánků s občerstvením, ovšem odpověď prodavače mi byla víc než šokem.

„Poslední pivo tady bylo ještě za dob Slončíka a Lukeše a to prý ještě nealko.”

Po této odpovědi jsem ztratil poslední iluze o pěkném sportovním zážitku. Šel jsem se radši posadit na své místo.

Moje sedadlo bylo hned ve čtvrté řadě, ale ve výhledu mi celkem bránil masivní plot z lešeninových trubek a kordon policajtů. Ale co bych chtěl za pět stovek. Taky mi vadí, že si nemám kam dát nohy, protože mi zavazí kamera hlídající chování fanoušků, která je pod každým sedadlem. Rozhlížím se po fanoušcích hostí, kteří jsou proslulí svou brutalitou a jsou suverénně největším postrachem ligy. Nikde je sive nevidím, ale tuším je v masivní kleci, jejiž stěny jsou nabity elektrickým proudem. Moje tušení se potvrzuje, protože za chvíli se z klece začne ozývat „Sparta, Sparta”. Čekám, co na to baníkovci, ale zděsím se pohledem na jejich kotel. Ve dvakrát masivnější kleci než té pro hosty je pouze deset týnejdžrů, spíše kinderskinheadů, které ovšem neustále policie masíruje obušky a stříká slzákem, aby je snad nenapadlo hlasitě se projevovat. Poté zabaví všechny šály, kukly a pro jistotu jednoho zatknou. Mezi tím se již stadion zaplnil (až na zmíněné klece) do posledního místa, takže je tu nějakých padesát tisíc lidí. Sparťané se opět pokouší pověsit své vlajky, ale poté, co dostanou rány od plotu a napůl visící vlajku jim zapálí cajti, nahází na hřiště lasičky a za pokřiku „nás to nebaví”, opouštějí ve třetí minutě stadion. Chtěl bych se raději věnovat fotbalu, ale přes ten plot opravdu není vidět (aspoň ty mezery mezi tyčemi mohly být větší). Tak si čtu nějaký plátek, co jsem našel pod sedačkou, je sice trochu starý, dokonce se ještě jmenuje Bazal. Už si ani nevzpomínám, kdy se tak naposledy tento stadion jmenoval. Teď už je to „Barošovo Koloseum” na počest toho hocha, jehož Baník prodal do Sparty za 160 mld. A město mohlo postavit metro a tím vyřešit 50% nezaměstnanosti. Ten plátek mě zaujal natolik, že jsem si ani nevšiml, že Baník dal gól. Bohužel, pouhou minutu před koncem a tak AC Vltava-Labe-Dunaj-Rýn-Vodka Sparta Praha a. s. po brankách H. Siegla ml., Sionka a Žůrka vyhrála 3:1. Ale ještě není nejhůř, pokud neprohrajeme v další fotbalové vesnici, rodišti našeho předsedy ČMFS, pana Horníka, v Horní Lhotě u Blšan, tak z ligy nespadneme. Výsledek ale asi netěší majitele firmy Mercedes pana Helbiga, který si to na pěsti rozdává s primátorem E. Tošenovským, který ale tvrdí, že prohra s pětinásobným vítězem ligy mistrů není ostuda a že ho po vzoru chuligánů nezajímá výsledek, nýbrž bezpečnost diváků. Já jsem ale s jeho působením ve funkci spokojen. Sice na stadion přišlo 50 000 diváků, ale každý měl strach tlesknout, natož dělat výtržnosti, takže se nikomu nic nestalo.

Jdu pomalu domů, ale každý okolo mě běží jak zběsilý. Že by náběh na sparťany? To snad ne, ti už tu dávno nejsou. Ale přidám se k nim, aniž bych tušil, kam běžím.

„Hej, kaj všici valíte?”, ptám se chlapa běžícího vedle mě.

„Domů nebo do krytů,” odpovídá.

„Proč, je válka nebo co?”

„Něco mnohem horšího, vy to nevíte? Vždyť dneska budou propouštět všech 900 baníkovských fandů, které před třinácti lety zavřeli za řádění na Bohemce 1999.”

Tak to rychle domů, vbíhám do metra, usazuju se na sedadle a unaven usínám.

Náhle mě probouzí řinčení skla a v mém klíně přistála dlažba. Vedlejší vagón už hoří. Bylo to velmi nepříjemné probuzení z ještě horšího snu a jsem opět v krásném dvacátém století a právě projíždíme Brodkem u Přerova a sigmáci na nás nachystali kamionku za půl roku starý incident v Polance. Odepínám pásek a spolu s dalšími vybíhám z vlaku na ty hovada ... 

Autor: hs