|
Lech Poznaň a Legia Varšava. Dva polské kluby s největší fanouškovskou základnou v zemi. Jeden zápas, který každoročně přitahuje pozornost všech příznivců fotbalu v Polsku.
I když na hřišti hráči někdy nepředvádí výkony, kterými by oslnili, fanoušci nezklamou nikdy. Vyprodané stadiony, skvělé choreografie, hlasité fandění. Pro ultras a hooligans je tento zápas „něco víc“.
Železničáři proti Vojákům, i tak se dá překřtít tento duel. Lech Poznaň byl totiž dlouhých 61 let spjat se státními dráhami, také odtud se rekrutuje jeho přezdívka Kolejorz (Železničář), zatímco Legia je od počátku spojena s armádou. Klub byl založen polskými legionáři za první světové války v ukrajinském Lvovu. Poté také dlouhá léta patřil polské armádě. Stejně jako u Lechu, tak i Legia si poté vysloužila přezdívku, která souvisí s armádní historií – Wojskowi.
Zatímco rivalita mezi Wislou a Cracovií se traduje od počátku soubojů obou klubů, pro Lech a Legii byl přelomový rok 1980.
Tehdy se odehrálo v Czestochowé finále Polského poháru, na které přicestovalo celkem 20 000 fanoušků z Varšavy a Poznaně.
Ve městě probíhala spousta bitek po celý den, nepokoje se přenesly i na stadion. Komunistické milice totálně ztratily nad situací kontrolu a nebyly schopné vůbec reagovat na pohyb chuligánů. Zemřel nejméně jeden fanoušek a desítky dalších byly vážně zraněny. Na marodce, někdy velmi dlouhé, skončilo také několik desítek příslušníků policie.
Komunistický režim se samozřejmě poté snažil celou situaci ututlat, a proto také neexistují videozáznamy či novinové články, které by pojednávaly o nepokojích mezi oběma tábory.
Také televizní přenos, který vysílala Polská veřejnoprávní stanice, měl jasná pravidla. Do hlediště kamery nesměly zaměřit svůj objektiv.
Rivalita mezi oběma, která zde započala, trvá do dnes.
V průběhu let poté došlo k dalším eskalacím napětí ještě minimálně dvakrát.
Píše se červen 1993 a je před námi poslední kolo polské ligy. Na titul mohou stále myslet hned tři kluby – Legia, LKS Lodž a Lech. Nejlepší výchozí pozici má Legia, která vede o skóre před LKS, Lech je třetí a musí čekat na zázrak.
A zázraku se skutečně fanoušci dočkají, ačkoliv ne v podobě, kterou by chtěli fanoušci Lechu. Železničáři doma pouze remizují s Widzewem Lodž 3-3. Ovšem zprávy, které hlasatel přináší z ostatních stadionů, pobuřují fanoušky Lechu více než samotné dění na hřišti.
Legia totiž v Krakově v souboji s Wislou reaguje na každý gól LKS, který musí vyhrát co největší rozdílem, pokud chce titul, také gólem.
Konečný resultát je následující: LKS doma vyhrává s Olympií Poznan 7-1, Legia vyhrává v Krakově 6-0, což jí stačí k titulu.
Naštvaní poznaňští fanoušci hovoří o korupci, kterou ke konci jejich zápasu dávají hlasitě najevo i na stadionu.
A skutečně se nepletou. Jen týden poté jsou zápasy Legia a LKS kontumovány a mistrem Polska se stává Lech Poznaň!
Varšavští fanoušci toto „darování“ titulu Lechu nikdy nepřijali a rivalita mezi oběma kluby se ještě vyostřuje.
Další sporný bod, který několikrát rozohnil fanoušky Lechu do ruda, se týká samotných hráčů.
Nejlepší hráči Lechu totiž vždy dostali povolávací rozkazy na vojnu a museli odejít do Legie, která jakožto vojenský klub, umožňovala jako jediná věnovat se jak fotbalu, tak armádě.
Největším jablkem sváru se stal odchod jednoho z nejtalentovanějších útočníků polské historie Miroslawa Okonskeho.
Ten dostal povolávají rozkaz těsně po finále poháru 1980. Okonski poté strávil dva roky v Legii. Další angažmá v Lechu mu pak vyneslo také možnosti si zahrát v Bundeslize, kde byl roku 1987 dokonce vyhlášen druhým nejlepším hráčem sezony.
Okonski však měl v srdci hlavně Lech, do kterého se na sklonku kariéry vrátil a pomohl mu vybojovat titul v ročníku 1992/93.
Zápas mezi Legií a Lechem jsme navštívili v sezóně 2011/2012 i my, kompletní report si tak můžete přečíst zde
             
Autor: RadekN
| 
Sledovat @supporters_cz