|
Autoři francouzské knihy ULTRA, MODE DE VIE se v nedávné době rozhodli vyzpovídat zakladatele MagShopu, tedy komunity vydavatelů a fanoušků fanatické literatury. Yuri, který pochází z Moskvy a už dlouhá léta žije v ukrajinském Dnipru, se v rozhovoru rozpovídal především o aktuální situaci v zemi a poskytl svůj pohled. Sám pak zorganizoval sbírku, kde nasbírané prostředky přeposílá přímo fotbalovým fanouškům, kteří jsou zasaženi válkou. V případě, že byste chtěli přispět, můžete to udělat prostřednictvím platební brány PayPal (ekaterina2902@gmail.com) či platbou SWIFT. V případě zájmu o podporu se můžete ozvat přímo Yurimu ( https://www.facebook.com/MagShopUltrasPress ).
Ahoj, pro ty co tě neznají, můžeš se představit?
Jmenuji se Yuri. Nejvíce známý jsem nejspíše díky mnoha článkům, které jsem napsal při mapování východoevropské ultras scény a také díky projektu MagShop - ultras press, založeno 2006, který je online komunitou spojující autory, čtenáře a sběratele ultras literatury z celého světa. Máme vlastní blog, stránky na populárních sociálních sítích a fórum, kde v ruštině probíráme nové fanziny, knihy a sdílíme pocity ze zinů, které už jsme přečetli, děláme aukce vzácných výtisků a zároveň s nimi obchodujeme. Ve zkratce - děláme vše proto, abychom mezi mladší generací udrželi velice významnou součást ultras kultury, kterou jsou tištěné fanziny.
Jsi členem nějaké ultras skupiny? Pokud ano, můžeš nám ji prezentovat?
V minulosti jsem byl součástí jedné skupiny CSKA Moskva, navštěvoval jsem všechny domácí utkání, jezdil na výjezdy, zúčastňoval se mnoha akcí, včetně těch chuligánských. Začalo jsem na konci 90. let a skončil jsem v roce 2007. Krátce jsem byl také leaderem ultras skupiny podporující malý fotbalový klub z mého rodného města (předměstí Moskvy) - Zelenograd, který hrál na pomezí 4. a 3. nejvyšší soutěže. Ale to vše je minulostí. Když fanatismus, který jsme ve staré škole zažívali, začínal přerůstat do moderního chuligánství, kde většina chuligánů už nemá zájem o fotbal ani fandění týmu, o historii svého klubu, ale pouze o cvičení v posilovně, bitkách v lese a hodnocení své skupiny, opustil jsem tribuny a přestal se pojit s jakýmkoliv klubem či skupinou.
Jsi Rus, ale žiješ v Dnipru. Jak ses dostal na Ukrajinu?
Tohle je jedna z nejzajímavějších historek v mém životě. V roce 2007, když jsem pracoval pro ULTRAS LIFE MAGAZINE, který se zabýval především ruskou scénou, jsem byl pověřen napsáním článku o přátelství mezi různými skupinami. V té době se na zápase v Dnipropetrovsku (v roce 2016 se město přejmenovalo na Dnipro) prezentovala choreografie připomínající jednu z nejstarších koalic na území bývalého Sovětského svazu spojující fanoušky Dynama Kyjev, Dnipra a Karpat Lvov. Když jsem viděl fotku této prezentace, říkal jsem si, že by bylo velice hezké ji použít v mém článku, takže jsem začal hledat fotografku. Hledání bylo krátké a onou fotografkou byla má budoucí žena, která v té době fotila pro Ultras Dnipro. Začali jsme si téměř každý den psát a poté, po dobu šesti měsíců, jsem téměř každý týden dojížděl vlakem z Moskvy do Dnipra - šestnáct hodin tam, šestnáct zpět. Když ULTRA LIFE MAGAZINE přestal existovat, rozhodl jsem se do Dnipra přestěhovat.
Jaké to je být Rusem, který v současné době žije na Ukrajině?
Na Ukrajině žiju téměř 15 let. Během té doby jsem navštívil všechny části země, včetně Doněcka, Luhansku a také Krymu. A nikde, ani ve velkých turistických destinacích, ani v malých vesničkách na západě, kde žijí „banderovci”, jsem neměl žádný problém kvůli své národnosti či jazyku, kterým mluvím s čistým moskevským přízvukem. Ani teď nemám žádné problémy, ačkoliv nenávist k Rusku a takzvanému „rusofilství” na Ukrajině dosáhla enormní úrovně. Ujišťuji vás, že Ukrajinci jsou velice pohostinní, míroví lidé, kteří dokáží rozdělit Rusy na ty, co je přijeli zabíjet, jejich podporovatele a fanatiky za televizí, co stojí za televizí a na ty, co mimo silné represe odsuzují agresi na Ukrajině, kde miliony Rusů mají příbuzné a přátele. A vše o čem ruská a běloruská média mluví pouze lživě ospravedlňuje zločiny těchto dvou zemí.
Dokážeme si představit, že od začátku války se tvůj život změnil, jak vypadá tvůj běžný den?
Nyní v naší rodině vypadá každý den následovně. Ráno se jdeme projít se psem, kterého jsme našli na ulici před rokem a půl. Procházíme se pouze v blízkosti domu, abychom v případě leteckého útoku mohli co nejrychleji do krytu. Po hodince či dvou procházení se posadíme na dvoře, užíváme si Slunce, čerstvého vzduchu, zpívajících ptáků. Tyhle věci teď mají opravdu velkou hodnotu. Chuť na jídlo, kterou máš během snídaně, obědu či večeře, závisí na zprávách. Sledujeme je celý den, snažíme se oddělit ty pravdivé od falešných a propagandistických. Když jsme unaveni, čteme knihy, koukáme na filmy či fotbal a snažíme se mentálně odpoutat od toho, co se právě děje. Upřímně, je to čím dál tím horší. Večer jdeme opět se psem, bereme si malý batůžek s dokumenty a věcmi pro první pomoc. Poté se vracíme domů a čekáme do rána. Ve 20:00 ve Dnipru začíná policejní hodina a celé město se zhasíná. Je zakázáno vycházet ven dříve než v 6 ráno. V noci jsou běžné letecké útoky, takže s klidným spánkem se můžeme rozloučit.
Jste nějak vy a další ukrajinské ultras skupiny zapojeni do války?
Není jediné ultras skupiny na Ukrajině, jak levicové tak pravicové, která by se nezapojila. Někteří válčí přímo v armádě, jiní v teritoriálních obranných jednotkách. Ne každý je schopen vzít zbraň a jít zabíjet, ale každý pomáhá jak může - výrobou protitankových střel, molotovových koktejlů, darováním krve, logistikou, pomocí uprchlíkům. Jednota svobodných Ukrajinců je velice sympatická. Společně, hrdinně odolávají nepříteli, brání co jim je opravdu drahé a riskují své životy ve jménu vítězství proti absolutnímu ďáblovi, který vypustil válku mezi nevinné.
Je to mnohem komplikovanější, ale co si o tom všem myslíš?
Myslím, že Putin se zbláznil, když vyprávěl příběhy o převzetí moci na Ukrajině nějakými nacisty, bezprecedentní rusofobii (protiruské nálady) rozdmýchané po celém světě, neoholocaustu zaměřeném na pošlapávání ruské kultury, tradic a ruského lidu jako takového. Ani nevím, jak všechny ty nesmysly komentovat. Putin je podle mě hlavní nepřítel Ruska, ničí život Rusům. Byl to on, kdo zaútočil na Gruzii, anektoval Krym, rozpoutal válku na Donbasu a zahájil svou „zvláštní vojenskou operaci“ na Ukrajině, kde všem lhal, aby omluvil útok na suverénní stát.
Jak reaguje vaše rodina v Rusku? Tady ve Francii hodně mluvíme o falešných zprávách v ruské televizi, jako že válka neexistuje.
To se děje proto, že v Rusku nezůstala žádná opozice, žádná nezávislá média a žádná svoboda slova. Státní propaganda už léta vymývá lidem mozky a mění je ve skutečné zombie. Veškerý nesouhlas se tam trestá pokutami, správními sankcemi a v některých případech dokonce vězením. Bohužel moje matka věří televizi víc než nám. A to je problém velkého počtu rodin, které mezi sebou přeruší vztahy kvůli různým úhlům pohledu.
Dnipro bylo zasaženo méně než jiná města, ale od pátku se zdá, že i tam se situace komplikuje, jaká je nyní situace?
Máš pravdu. Náš region až dosud zůstával jedním z nejbezpečnějších, alespoň ve východní části země. Čtyři týdny byl Dněpr několikrát vystaven náletům. Dvě rakety byly sestřeleny systémem protivzdušné obrany. Další dvě poškodily letištní dráhu a budovu terminálu. Jeden zničil třípatrovou obytnou budovu, zemřleo několik lidí. Ale to všechno není nic ve srovnání s počtem raket, které byly vypáleny na jiná města. V Mariupolu, který je od začátku března obléhán, není světlo, teplo, voda ani jídlo. Tam se odehrává skutečná katastrofa. Kvůli neustálému ostřelování se lidé zpod trosek už nevytahují a mrtví musí být pohřbíváni do hromadných hrobů, jednoduše řečeno do zákopů narychlo vykopaných bagrem. Falešní bastardi z Ministerstva obrany Ruské federace, kteří tvrdí, že útočí pouze na vojenskou infrastrukturu nepřítele, shazují bomby na obytné budovy, nemocnice, školy, školky, knihovny a stadiony v Kyjevě, Černigově, Ochtyrce, Charkově, Kramatorsku, Mykolajivu. a mnoho dalších měst. Některé z nich jsou prakticky vymazány z povrchu zemského. Unášejí a mučí lidi. Na zelených koridorech střílejí do kolony uprchlíků. Rabují v osadách, které okupují. Zabírají jaderné elektrárny a ohrožují svět jadernou katastrofou. Celkový počet obětí mezi civilním obyvatelstvem se pohybuje v tisících a tato hrozná čísla neustále rostou.
Jako MagShop jste se rozhodli zorganizovat sbírku, kterou cílíte především na ultras tábory v Evropě. Jak jste na tento nápad přišli, jak se můžeme zapojit a na co budou finance použity?
Ve stejný den, kdy Rusko zahájilo totální invazi na Ukrajinu, jsem začal dostávat desítky osobních zpráv se slovy podpory od našich přátel a známých z různých zemí. Mnozí se ptali, jak mohou pomoci, nabízeli peníze. Nejprve jsem je odmítal přijmout, ale po pár dnech, po přemýšlení a zjištění, že to bude jen horší, jsem se rozhodl souhlasit a vytvořil jsem fond na pomoc Ukrajincům spojených s MagShopem. Někteří z nás přišli o práci, někteří museli evakuovat svou manželku a děti do zahraničí, čímž přišli o všechny své rodinné úspory. Poté, co jsme vybrali dostatek peněz pro lidi od nás, jsme se rozhodli jít ještě dál a využít sociální sítě MagShopu, které byly od začátku války zamrzlé, vydáním oficiálního prohlášení o sbírce. Tentokrát, když máme po ruce zdroj, který spojuje ultras tábory z různých zemí Evropy, vyzýváme je, aby pomohli ukrajinským ultras. V našem případě jsou při rozdělování peněz upřednostňovány malé a nejméně majetné skupiny, jejichž zástupci mají různé potřeby od zásob, ochranné munice a léků až po serióznější a dražší nákupy.
Co očekáváš v následujících dnech? Máš v úmyslu zůstat v Dnipru, i když bude napaden?
Jsem optimista, proto doufám, že Ukrajina bude bránit svou svobodu a zachová si všechna území, která jí patří. Nechci ani myslet na to, že Dnipro může být zajato, můj dům zničen a může zde být nastolena fašistická moc. Tohle se nestane.
Co bys na závěr chtěl vyřídit čtenářům?
Chci požádat všechny, kteří dočtou tento rozhovor až do konce, aby jej šířili prostřednictvím svých sociálních sítí, aby se o zločinech ruské vlády dozvědělo co nejvíce lidí. A také chci poděkovat fotbalovým fanouškům za jejich dary, které pomohou ulehčit, a dokonce někomu zachránit život. Sláva Ukrajině!
Autor: redakce & hs
|
Sledovat @supporters_cz