Reprezentace v Ostravě: Další tribunová zoufalost

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Po dlouhých patnácti letech se představila česká fotbalová reprezentace v Ostravě. Kromě pohledného fotbalu od svěřenců trenéra Vrby se v médiích čekala také bouřlivá atmosféra na tribunách zrekonstruovaného stadionu ve Vítkovicích. K té však podle střízlivého očekávání těch zkušenějších fotbalových fanoušků nedošlo. Zásadní zlepšení mdlé kulisy na reprezentačních zápasech se tak nekonalo ani v Ostravě, městě s nejhlučnějšími fanoušky v zemi. 

Komorní atmosféry během reprezentačních zápasů jsou si zřejmě dobře vědomi čelní představitelé fotbalu v Praze. Ti byli nuceni udělat ve výběru konání zápasů změnu. Krokem dopředu měl být přesun na nový stadion do Ostravy. Po dlouhých patnácti letech.

Komorní atmosféra se jen přesunula do jiného města

V Česku se národních zápasů dlouhodobě neúčastní aktivní fanoušci z kotlů jednotlivých klubů. Podle toho taky vypadá reprezentační kulisa, kde diváky tvoří převážně fanoušci z českého venkova, městeček, tolik oblíbené rodiny s dětmi a lidé, kteří tam jdou spíše z nudy. Případně v minimálním počtu, nebo jednotlivcích i ti aktivní fanoušci z prostředí klubových ultras. Tento výčet nemá ani náhodou jakkoliv urážet všechny reprezentační fanoušky. Je to každého volba a ocenitelné, že tito lidé neváhají vysypat několik tisíc za výjezd do Holandska, nebo na Island. Už systém prodeje vstupenek na zápas Česko – Srbsko však dal tušit další propadák. Na pokladny ostravského stadionu došlo z Prahy minimum lístků a tu drtivou většinu skoupili opět fanoušci, kteří podporují reprezentaci na zápasech v Čechách. Pochopitelně ve většinovém moravsko-slezském zastoupení.

Všude jinde to jde a v Česku ne? Naivní představa tuzemských fanoušků

V různých diskuzních fórech českých fanoušků se pravidelně omílají reprezentační smíry, kterými se řídí a praktikují je fanoušci v jiných evropských zemích. Rozhodl jsem se pro určitou případovou studii nahlédnout právě do reprezentačních kulis za hranicemi Česka. Vzhledem k tomu, že se dlouhodobě věnuji sázení, jsem před několika týdny sledoval kvalifikační zápas mezi Německem – Gruzií. Vyprodaný stadion zdobila záplava vlajek s názvy vesniček a měst ze všech koutů Německa. Atmosféra probíhala ve stylu občasného potlesku za nápaditou nahrávku Schweinsteigera, nebo vtipnou kličkou brankáře Neura. A dál? Nic dál. To bylo vše. V Německu se rovněž reprezentačních zápasů v drtivé většině neúčastní aktivní kluboví příznivci. V podobném duchu probíhají reprezentační zápasy v Itálii, kde je naprosto nereálné, aby si v jednom sektoru stoupli vedle sebe ultras z Neapole, Lazia a Juventusu. I tam tvoří diváky podobně jako v Česku, nebo Německu fanoušci z menších městeček, popř. lístky skoupí tzv. normálové z Janova, Turína, Palerma, kde se utkání zrovna hraje. Jen s tím rozdílem, že díky italské horkokrevnosti působí tribuny během zápasů Itálie přece jen o něco živějším dojmem, než u nás. Kvůli politické rozdělenosti a vzájemné nesnášenlivosti není situace nikterak lepší ani ve Španělsku. Žádný oficiální reprezentační smír nenajdeme ani v Nizozemsku. V zemi tulipánů sice panuje skvělá reprezentační atmosféra, o kterou se starají opět a znovu spíše fanoušci z menších městeček, jejichž kluby nepatří k nizozemské fotbalové elitě. Nebo si snad myslíte, že letí společně na světový šampionát chuligáni Ajaxu a Feynoordu, kteří si do kluboven hází zápalné lahve a při jednom ze vzájemných střetů dokonce tragicky jeden z fanoušků zemřel? Bohužel nemám tušení, jakou politiku razí ruští reprezentační fanoušci. Ale ani tam bych osobně neočekával nějakou větší spolupráci napříč moskevskou chuligánskou scénou. Poněkud jiná situace panuje na Balkáně, kde si fanoušci vybojovali svoje země před nedávnem samopalem v ruce. Reprezentační smír tak skutečně plnohodnotně funguje v Chorvatsku a Srbsku, kde vedle sebe můžeme pravidelně vidět chuligány Hajduku, Dinama, Rijeky. Stejně tak v Bělehradě, kde křehké reprezentační příměří dodržují Delije s Grobari. Ale i v těchto dvou jmenovaných zemích se čas od času splaší kladiva a dojde ke vzájemné řeži i tam. Zřejmě ty největší repre-fanatiky najdeme v Irsku. Tisícové nájezdy po celé Evropě a chorály, z kterých mrazí. Nesmíme taky zapomenout na tradiční vlasteneckou náturu Irů a další skutečnost, že v Irsku je na okraji zájmu tamější klubová scéna. Takže vzájemnou klubovou rivalitu bychom tam hledali těžko. Opravdový reprezentační smír a společné výjezdy najdeme pouze v pár případech. Takže kdo si myslí, že všude jinde to funguje, je na velkém omylu.

Nechte si klubové symboly doma! Další prosba se opět minula účinkem

Vraťme se ještě na chvíli do Ostravy. Před tímto přátelákem se odehrál hokejový zápas mezi Vítkovicemi a Třincem. Další černá můra přišla na scénu ještě před úvodním hvizdem. V ochozech bylo vidět spoustu hokejových značek HC Vítkovice a Ocelářů Třinec. Úvodní hymnu odzpívalo hrubým odhadem 10% fanoušků a nebylo co řešit. Po celý zápas pak vítkovickým stadionem kolovaly klasicky nudné pokřiky Češi do toho, sparťansko-národní kdo neskáče není Čech ( tento chorál by mi nijak zvlášť ani nevadil, kdyby nebyl převzatý z letenské pláně) a tragikomický chorál Vysoký jalovec, který bohužel dodával atmosféře jistý nádech českého buranství. Místy sice snesla atmosféra trošku přísnější měřítka, ale v důsledku to bylo podobné, jako jinde v Čechách.

Ke spokojenosti stačilo málo

V médiích se pak objevily články o bouřlivé ostravské atmosféře. Nadšení prý byli i hráči. To docela chápu, protože i tady tahle bída stačila k tomu, aby trumfla tu tragédii, která se odehrává během zápasů v Praze a Plzni. Velmi oceňuji fanoušky, kteří se rozhodli společně rozjet nadějný projekt Vlajkonoši. Ten má za úkol zkulturnit atmosféru alespoň na zápasech U21. Už minulý týden byla v Jablonci vidět krásně malovaná česká vlajka a zatím méně početný kotel se dokázal poskládat z fanoušků napříč českou klubovou scénou. Něco podobného je však na Áčku dle mně naprosto nereálné a upřímně ani nevím, jak by se ke zlepšení dalo nějak propracovat. Možná by se o systém prodeje vstupenek museli starat sami fanoušci, tak jako to dělá Torcida ve Splitu, aby se na pohárové výjezdy nedostali ti, kteří jsou nejaktivnější dvakrát za rok, když přijede Dinamo, nebo někdo věhlasnější z Evropy. Opravdu nevím. Možná to bude znít i trošku odevzdaně, ale v Česku na Áčku to prostě nejde.

A pro mě z toho plyne další ponaučení. Od reprezentačních zápasů A-teamu si dám na dalších pár let pauzu. 

Autor: TomášO