Rozhovor s členem ultras skupiny UF97

1)Můžeš se nám krátce představit?
Bohužel na tuto otázku nemohu odpovědět, protože naše ultras skupina dává rozhovory vždy anonymně.

2) Můžeš nám tedy povědět něco o vaší skupině UF97 (Ultras Frankfurt 1997)?
Vše začalo v roce 1997, když se sloučilo několik fanklubů pod jednu ultras skupinu. Našim cílem bylo, po sestupu Eintrachtu do 2. Ligy, oživit do té doby spíše „mrtvou“ atmosféru na Waldstadioně a klub v těchto těžkých a pro nás nezvyklých chvílích sjednotit a podporovat. Další důležitou změnou v naší historii pak bylo na začátku roku 2003 stěhování z protilehlé tribuny do severozápadního sektoru. Je docela těžké zde krátce popsat celou historii – hlavní naší náplní je prostě Eintracht Frankfurt! Doprovázet náš klub, kam to jen jde, co nejlépe, ho podporovat, aniž by jsme ztratili soudnost, naše myšlenky a ultras ideály. V profesionálním fotbalu v Německu je to sice velmi těžké, ale můžeme říct, že jsme to doposud zvládáme, co nejlépe.
Počet členů naší skupiny se každoročně pohybuje mezi  800 – 1000 lidmi, kteří se vždy v lednu musí zaregistrovat, naše členství totiž platí pouze na 1 rok. Přibližně 20 – 25 % z celkového počtu lze označit za aktivní fans, zbytek podporuje spíše pasivně.

3) Jaká je politická orientace vaší skupiny?
Skupina Ultras Frankfurt není zásadně levicově ani pravicově orientována, ale je apolitická. Jedinou naší politikou, která je pro nás důležitá, je politika fanoušků případně ultras. Každý, kdo nosí v srdci orla (znak klubu) je u nás vítán. Samozřejmě je důležitý vzájemný respekt a právě ve městě jako je Frankfurt s jeho různorodou kulturou a vlivy, by bylo přece velmi podivné, kdybychom právě my jako Ultras měli něco proti cizincům. V naší skupině máme lidi jak z Balkánu, tak také z Česka,  Itálie, Jižní Afriky, Maďarska nebo „barevné lidi“ – ti všichni u nás jsou.  Naše láska a důvod, kvůli čemu držíme všichni při sobě se jmenuje Eintracht Frankfurt  a jen to je pro nás důležité.

4) Kdo patří k vašim největším rivalům?
Každá skupina nebo klub, kteří nejsou jmenováni v otázce č. 5, přičemž ne každý je náš úhlavní nepřítel. Jména zde nebudeme úmyslně jmenovat, protože nám za to nestojí. Naši nepřátelé ví moc dobře, že je nemáme rádi. To by mělo v tomto bodě stačit.

5) S kým máte naopak dobré vztahy neboli družbu?
Hovořit v našem případě o družbě by bylo nadnesené. Máme velmi blízké, upřímné a velmi silné spojenectví s Ultras Atalanta Bergamo, Curva Nord, Verrückte Köpfe FC Wacker Innsbruck, Ultras Mannheim, SV Waldhof nebo s Diablos aus Leutzsch  z Chemie Leipzig. Přátelství se často netýká jen nás Ultras, ale z velké části také všech ostatních skupin. S našimi blízkými přáteli jsme toho po celá léta zažili opravdu hodně. Pozitivní,  ale i smutné příběhy, které nás  navzájem více zocelili, především pak ale těžké situace, ve kterých se člověk vždy může spolehnout na své přátele. Také se od sebe navzájem můžeme učit nové věci, což je pro každou skupinu velká výhoda, protože nám to nabízí úplně jiný úhel pohledu než na nás samotný.

6) Jak je to s choreografiemi? Kolik členů se stará o jejich výrobu a financování?
To je choreo od chorea jiné. Choreo s konfetami je samozřejmě jednoduší a finančně méně náročné, než například obrovská sektorová vlajka nebo připravit pro celý stadion trička. Chorea financujeme z prodeje suvenýrů z naší vlastní výroby, ale z velké části také vybíráním peněz při samotné zápasu. Při přípravách chorea je povinností každého aktivního člena, být k dispozici a pomáhat. Dá se říci, že v průměru  se o chorea stará vždy cca 100 lidí, ale při nějaké větší akci nám pomáhá až 300 lidí ze všech skupin. Můžeme hrdě říci, že jsme na naše choreografie velmi pyšní.

7) Kolik lidí u vás jezdí na výjezdy? Který dopravní prostředek při cestách upřednostňujete?
Při venkovních zápasech je vždy přítomné tvrdé jádro, skládající se z 200-250 lidí. Mnoho našich lidí navštíví opravdu všech 34 zápasů + pohár v jedné sezoně. Vezmeme-li pak kompletní počet Frankfurťanů, žijících v cizích městech, můžeme pak s jistotou hovořit minimálně o 2500-3000 příznivcích orlů, kteří navštíví venkovní zápas. K blízko vzdáleným nebo důležitým zápasům, pak přicestuje až 10.000 lidí, což je také závislé podle situace s lístky.  Celkově je ale v Německu počet hostujících příznivců, zvláště u větších klubů, velmi vysoký.

Je jedno zda lodí, autem, autobusem nebo vlakem – za Eintrachtem pojedeme vždy. Co se týká preferovaného dopravního prostředku, tak pro nás je to s jistotou vlak, protože v něm můžeme levně a ve velkém počtu odcestovat k venkovním zápasům. Občas si sami zorganizujeme vlastní speciální vlak až pro 1000 Frankurťanů – bez fízlů, kontrolorů a jiných věcí, které by nám mohli v jízdě zabránit.

8) Jaký byl váš nejlepší výjezd?
Na toto je opravdu velmi těžké odpovědět. Za 15 let existence naší skupiny, starší ročníky dokonce přes 20 a více let, jsme toho zažili opravdu hodně a bylo by opravdu těžké vybrat jeden určitý zápas.

9) Kdo podle tebe patří do TOP 5 Ultras v Německu?
To by se měl každý rozhodnout sám, ale na ostatních nám nezáleží, soustředíme se hlavně na sebe a to stačí.

10) Jaký je váš názor na pyrotechniku?
Pyrotechnika není zločin, nýbrž stylistický prostředek naší fans-kultury, který k ní prostě patří a nelze to popřít. Chorály, které se zpívají při současném hoření bengálů mají úplně jinou intenzitu a průbojnost, kouzlo plamene pozitivně působí na dav a dokáží z lidí dostat i poslední rezervy při fandění. Ten pocit - stát v sektoru, když kolem tebe vybuchují petardy, cítit pach z dýmovnic, kterej se mísí s podobnou vůní mariuhany, vidět kolem sebe tolik zapálených srdcí pro stejnou věc - to se jen těžko popisuje slovami, to prostě člověk musí zažít. Je to fascinující a neskutečně krásné - takže jasná odpověď na otázku: Ne, pyrotechnika není zločin, a to  navzdory médiím, policistům a svazu, kteří z toho zločin dělají.

11) V uplynulé sezóně jsme mohli na německých stadionech často slyšet pokřiky proti fotbalovému svazu (DFB), proč to tak bylo? Jaké jsou současné vztahy mezi ultras a DFB?
Situace mezi ultras a DFB se dá popsat krátkými slovy, je na hovno. DFB kašle na ultras, stejně jako na všechny ostatní fanoušky, to jediný, co je pro staré pány v oblecích důležité, jsou peníze a rozprodat fotbal. Vysávají náš národní sport do poslední kapky krve. Společně s policií a s médii založili alianci proti ultras, ale také proti celé fans-kultuře, proti které bojují všemi prostředky. Oni bojují proti nám, my bojujeme proti nim. Zmiňovanou aliancí zkoušejí prostřednictvím manipulací a kriminalizací dostat ze stadionu všechny ty, kteří milují fotbal, tedy ultras, hooligans, supporters a v neposlední řadě fanoušky, kteří kritizují jejich zasraný výmysly. Čestné chování je nahrazováno loutkami bez vlastního názoru, kterým jde jen o peníze a nechávají náš fotbal ještě více vykrvácet.

Společné pokřiky proti DFB vznikly solidaritou ultras, ve kterých jsme společně bojovali proti hloupým a nesmyslným kolektivním pokutám. Např. když byl klubu Dynamo Dresden zakázán výjezd sem do Frankfurtu. Ultras Dynama Dresden ale zvládli dostat se navzdory všem opatřením na východní tribunu. Stejný případ se pak stal nám při venkovním zápase s Unionem Berlín -  také my jsme se navzdory zákazu pro hostující fans dokázali dostat do sektoru pro hosty, podporovat náš tým a ukázat všem, že ultra a fans-kulturu nemůžou zakázat.

12) Jste také aktivní na poli hooligans?
U nás ve Frankfurtu neexistuje v pravém slova smyslu žádné rozdělení mezi ultras a chuligány. Na stadionu jsme všichni společně a snažíme se mít k sobě přátelský a uctivý vztah, jsme prostě všichni kluci z Frankfurtu, kteří milují a brání svůj klub a město. Snažíme se udržovat styl 80. a 90. let, kdy se boje odehrávali spíše při zápasech a ne v lese nebo na poli. Tento druh sportu je pak věcí "der Brigade Nassau 96" - chuligánů Eintrachtu Frankfurt, kteří drží při sobě, bok po boku. Frankfurt je Frankfurt bez dělení!

13) Znáš nějaké české týmy? Chtěl bys něco čtenářům vzkázat?
Jasně, že znám české kluby, jako např. Sparta Praha, Bohemians, Viktoria Plzeň, Liberec a také Teplice. Nějaké větší setkání jsme s nimi však v naší historii ještě neměli.

Ultra je, ať už v Evropě, Jižní Americe, Africe nebo někde jinde na světě, styl našeho života, který jsme si vybrali. Láska k našim klubům, hrdost na naše hnutí a ideály, pro které tady jsme, vydrží i v těžkých časech, protože jsme všichni praví ultras, kteří jednoho dne vzejdou z bitvy s ničiteli pravého a poctivého fotbalu jako vítězové. Jsme strážci jediné skutečné hodnoty fotbalu a ochránci našeho sportu a budeme tak dlouho, dokud bude naše srdce bít.

ALL COPS ARE BASTARDS!

ULTRAS FÜR IMMER-FÜR IMMER ULTRAS!

Autor: lp

Autor: redakce