Rozhovor se Strašákem nejen o útlumu jeho aktivit

V minulých dnech se objevila zpráva, že Strašák opouští přední pozice na Tribuně Sever a že se vztahuje do ústraní, aby iniciativu přenechal ostatním. Proto jsme se Strašákem udělali menší rozhovor nejen na toto téma...

Strašáku objevila se informace, že předáváš pozici lídra Tribuny Sever jiným, co Tě k tomuto rozhodnutí vedlo?
Byl jsem zvyklý vždy vše dělat na 100%. Jako student jsem k tomu měl ideální podmínky, ale hlavně mi nechybělo nadšení, entuziasmus, ta energie, kterou jsem do toho vkládal, se kterou jsem se každý den probouzel. Když se cokoliv dělo kolem mého klubu a fanoušků, přemýšlel jsem nad tím 24 hodin denně, žil jsem tím, řešil problémy, snažil se vše dělat na maximum. V současnosti to nadšení a energie trochu odchází. V poslední době se objevilo spoustu problémů, pokuty od disciplinární komise, rozpory mezi fanoušky, rozpory s klubem, se svazem a já zjistil, že nemám už tolik času a energie vše řešit. Je načase předat to pomyslné žezlo těm, kteří tu sílu mají. A já vidím, že se na Slavii objevuje dostatek lidí, kteří to budou zvládat lépe, než bych teď zvládal já. Navíc jsem byl kvůli svému zaměstnání a přátelství s tiskovým mluvčím Jiřím Vrbou v silném kontaktu s klubem. Ačkoliv jsem si to nepřipouštěl, ty informace, které jsem dostával, na mě měly vliv. Nikdo z klubu po mě nic nechtěl, o ničem mě nepřesvědčoval, v tomhle jsem zásadový, ale okolí vás vždycky určitým způsobem ovlivňuje. Tribuna musí být svobodná, nezávislá a já cítil, že některé věci vidím jinak, než ostatní a všechny informace zkrátka všem předat nejdou. Někdy jsem se dostával do nepříjemné situace, ve které už být zkrátka nechci. Nepřestávám chodit na fotbal, jezdit na výjezdy, jen se trochu stáhnu do pozadí, budu se starat o věci, které nám teď trochu skřípou. Jsou oblasti, na kterých bychom měli zapracovat, to bude v současnosti mým úkolem.

Jak to přijali fanoušci na TS?
Za těch 10 let, kdy jsem tuhle pozici zastával, si na mě ti starší zvykli. Ti mladší, kterých je nejspíš většina, vlastně nikdy nikoho jiného nezažili, takže to byl pro spoustu lidí šok. Někteří mě přemlouvali, pár lidí si určitě řeklo „konečně“, ale většina mi zkrátka jen poděkovala. Chápu, že na mě spousta lidí byla zvyklá, ale zvyknou si na další. Já jsem přesvědčený o tom, že bude vše šlapat dál a naopak budeme ještě lepší.

Objevily se i nějaké negativní názory? Jak se k nim stavíš?
Tak od slávistů těch negativních naštěstí moc nebylo, spíše naopak. Od fanoušků ostatních klubů bylo těch negativních reakcí na mojí osobu hodně, ostatně jako vždy, což je ve světě fotbalových fanoušků dobře. Rivalita a emoce mě vždycky bavily. Navíc já je taky nemám rád. :-)

Co nyní bude s ultras scénou na Slavii? Kdo to vše povede?
V poslední době jsme prošli určitou organizační proměnou. Sestavil se tým lidí, kteří budou chod na tribuně řídit, širší okruh slávistů, kteří budou makat a pomáhat. Úkoly se musí rozdělit, za každou oblast budou zodpovědní daní slávisté. Jsme velká skupina, velká tribuna, musíme fungovat v podstatě jako firma.

Jak své působení v čele Ultras Slavie hodnotíš?
Zažil jsem z pozice lídra snad úplně všechno. Tituly, druhá místa, Ligu Mistrů, Pohár Uefa a následně Evropskou ligu i roky bídy a utrpení. Zažil jsem starý Eden, časy Strahova, ale i otevření nového stadionu. Zažil jsem veletoče na trenérských postech, změny majitelů, stovky hráčů a tisíce fanoušků na tribunách. Když jsem začínal, kotel fungoval jen na větších zápasech, nebo vůbec. Začali jsme vše budovat od základů. Choreografie, chorály, kotel, suvenýry, zkrátka všechno. Za těch 10 let se vše posunulo až do současné podoby, kdy jsme zaběhnutá skupina, jedna z největších v republice. To se povedlo. Udělal jsem za celou dobu spousty chyb, špatných rozhodnutí, ale věřím, že víc bylo toho pozitivního.

Vraťme se k tvým začátkům, kdy jsi vlastně poprvé došel do kotle Slavie a co bylo impulzem, aby ses stal supportlídrem?
S tátou a dědou jsem jako malý chodil ještě do starého Edenu. Od malička jsem vyrůstal v pražských Strašnicích (odtud samozřejmě Strašák), kde většina lidí fandí Slavii. Kamarádi z Unionu Strašnice a ze základní školy mě vzali na Slavii někdy v roce 2001 na Strahov. Všechno kolem mě tak uchvátilo, že jsem chtěl chodit pořád, zamiloval jsem si to. Začal jsem sledovat, jak vše chodí nejen u nás, ale i ve světě, i když internet v tu dobu nebyl tak běžnou, rozšířenou záležitostí s tolika informacemi a možnostmi jako dnes. Četl jsem ziny, nechtěl jsem nikde chybět. Na Slavii v té době fungovala silná skupina chuligánů a já chtěl být strašně jako oni. Začal jsem se postupně chodit i rvát a začlenil se do této skupiny slávistů, kteří dělali i choreografie (nějaké dělení na Ultras a chuligány v té době moc neexistovalo), ale vždycky mě daleko víc lákalo a bavilo dění na tribunách, fandění. Sledoval jsem vše ve světě a chtěl to přenést i na Slavii. Na jednom zápase na Strahově byl maličký kotel, jen pár lidí a na plotě ožralej slávista, kterej se tam nemohl ani udržet. Tak jsem řekl kamarádům, že si tam snad vylezu já. To jsem taky na dalším zápase dodržel a v 15-ti letech nebo kolik mi bylo, si tam stoupnul a začal kotel řídit a dávat dohromady. Na Strahově byly ty začátky těžký, na Slavii chodilo málo lidí, stadion byl strašně rozlehlej, ale vydrželi jsme a povedlo se nám už v té době Strahova udělat jeden z největších kotlů u nás. A po přesunu do Edenu to šlo ráz na ráz…

Co budeš nyní dělat?
Jak jsem řekl, budu se starat o věci, které nejsou tolik vidět, ale o to důležitější jsou. Máme určité resty, které bychom měli napravit, a naopak mám v hlavě několik projektů s Tribunou Sever, na které teď budu mít snad víc času a které bych rád zrealizoval. A na fotbale si konečně zkusím jiné místo než ze stupínku nebo z plotu. Vlastně se na to docela těším. :-)

Jak hodnotíš českou scénu?
Ačkoliv u nás spousta lidí pořád vzhlíží k zahraničním táborům, myslím si, že naše fanouškovská scéna je na dobré a pořád se zlepšující úrovni. Hodně jsem jezdil na fotbaly po Evropě, často jezdím za kamarády do Splitu na Hajduk a musím říct, že atmosféra na Slavii, Baníku, někdy na Spartě, Slovácku a teď už i v Plzni není o nic horší. Navíc se probouzí, případně v menší míře fungují tábory v podstatě v každém klubu. Když začne na Baníku zpívat celý stadion, je to paráda. Když se v Edenu nebo na Letné přidají další sektory, je to hukot. Naším národním sportem je pořád nadávat na vlastní věci, ale já jsem přesvědčený, že v mnoha ohledech se sice máme co učit, ale atmosféra a scéna u nás nijak zásadně nepokulhává.

Byl si u zrodu myšlenky projektu Vlajkonoši, který nakonec nevyšel, řekni nám k tomu něco více…
Jsem velký vlastenec, jsem strašně pyšný na to, že jsem Čech a mrzelo mě, že v ostatních zemích vedle sebe můžou tábory na reprezentačních zápasech fungovat, ale u nás to nejde. Snažil jsem se tak kontaktovat lídry ostatních táborů a dát dohromady projekt Vlajkonoši. Cílem bylo vytvořit na reprezentačních zápasech masivní kotel, vymyslet chorály, vytvářet choreografie, protože ten potenciál a počet lidí je samozřejmě obrovský. Zpočátku vše vypadalo nadějně, i když nějaké skřípání tam bylo. Postupně jsme však začali zjišťovat, že klubové fanoušky reprezentace v současnosti většinou nezajímá a na těch zápasech, které jsme navštívili, se zkrátka někteří nedokázali odprostit od svých klubů a docházelo někdy ke konfliktům. Já jsem ale přesvědčený, že by něco takového v budoucnu fungovat mohlo, musel by ale být někdo, kdo se tomu bude naplno věnovat.

Sám jsi na to narazil – komunikace s ostatními tábory, komunikujete spolu často?
Neřekl bych, že často, ale když je potřeba, tak jsme schopní se bavit napříč jednotlivými tábory a skupinami. Někdy to bylo těžší, ale vesměs nikdy nebyl problém. Dokážeme se na lecčems domluvit, což je dobře. Sám musím přiznat, že jsem si touhle komunikací napříč fanouškovskými tábory vytvořil někdy i kamarády v jiných klubech.

Policie, ministerstvo vnitra a svaz stále hrozí zpřísněním bezpečnostních podmínek, jak se na to tváříš?
Stačí se podívat na Slovensko, kde zavedly přísnější podmínky a jak to tam dnes vypadá. Téměř nikdo na fotbal nechodí, rozpadávají se fanouškovské skupiny a fankluby. Je to cesta do pekel. Nic se tím nevyřeší, jsou to nesmysly. Naopak to odradí stovky a tisíce fanoušků od návštěvy stadionů. Jenže systém fotbalu u nás je nastavený tak, že to nikomu vlastně ani vadit nebude. Ti lidé, kteří tam sedí, si pořád pojedou tu svojí zákulisní hru a to, jestli budou tribuny prázdný, nikomu nevadí. Pokud by nějaké extrémní kamerové systémy, adresné ticketingy, systémy na rozpoznávání obličejů, odevzdávání osobních údajů a další píčoviny měly přijít, musíme se proti tomu všichni postavit.

Často se probíral Tvůj vstřícný postoj k médiím, co bys k tomu řekl?
Ano, s médii jsem komunikoval často, to je pravda. Zpočátku jsem měl k novinářům odpor. Jednou za mnou ale přišla starší sestra, že by její dobrej kamarád, v té době redaktor MF Dnes, chtěl udělat rozhovor. Odmítnul jsem. Ona mi řekla, že za něj dá ruku do ohně, že to bude vyznívat dobře. Kývnul jsem a od té doby se to se mnou „táhlo“. Když už jsem to udělal jednou, pak podruhý, těžko jsem vysvětloval třetímu, že už nechci. Navíc žijeme v době mediokracie a ať chceme, nebo ne, média nás obrovsky ovlivňují. Média jsou silnou zbraní a můžeme si vybrat, jestli necháme jen ostatní a nepřátelé téhle zbraně využívat, nebo se jí pokusíme, alespoň někdy, využít ve svůj prospěch. Často mi vadily jednostranné, lživé vyjádření a vadilo mi, že si veřejnost nemůže přečíst i názor druhé strany. Roli samozřejmě trochu sehrál i můj exhibicionismus, ale s čistým svědomím musím říct, že jsem se snažil média využívat k pozitivním dopadům na Slavii, fanoušky Slavie a vlastně fanoušky u nás obecně. Ano, stalo se častokrát, že mi novináři něco překroutili, otočili, využili. Často jsem z toho byl špatnej, vyčítal jsem si to, ale to se zkrátka stává. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Hodně jsem o tom s ostatními mluvil, spousta lidí mi můj vztah k médiím vyčítala. Negativních dopadů bylo určitě nespočet, ale toho pozitivního snad víc. Každá mince má dvě strany. Nesmysl také je, že se do novin dneska sám cpu. Udělal jsem si to svou vstřícností k médiím sám, ale že bych někam něco z vlastní iniciativy posílal, volal, nebo se vnucoval, to je stejný nesmysl, jako že jsem byl placený klubem. V tomhle mám naprosto čisté svědomí. Nikdy jsem si za nic spojeného s fotbalem a Slávií nevzal ani korunu. Nikdy.  

Autor: Mara